Místo: Divadelní fakulta AMU, Karlova 26, Praha 1, zasedací místnost S202 a Hallerův sál
Datum, čas: 6. 3. 2019 od 14:00 hod.
Program jednání UR DAMU:
Zkratky: KČD – katedra činoherního divadla, KALD – katedra alternativního a loutkového divadla, KS – katedra scénografie, KVD – katedra výchovné dramatiky, KP – katedra produkce.
1. Zahájení UR DAMU a schválení programu zasedání
Děkanka D. Svobodová přivítala všechny přítomné členy UR DAMU a zahájila jednání.
Omluveni: prof. I. Vyskočil, prof. J. Barta, prof. E. Vášáryová. Kratší účast na jednání březnové UR avizovali doc. V. Koubská z důvodu povinností na probíhajících přijímacích zkouškách katedry scénografie a doc. E. Salzmannová kvůli povinnostem v Národním divadle. D. Svobodová upozornila na nabitý program a velké množství bodů k projednání a současně požádala všechny zúčastněné o plnou účast v zájmu zajištění usnášeníschopnosti UR. D. Svobodová také velmi poděkovala všem členům UR za nasazení a mimořádnou práci, jen akreditační spisy DAMU předkládané této UR čítají na 800 stran. D. Svobodová dále připomněla, že dle nových VŠ předpisů přibyly UR nové povinnosti, např. schvalování garantů předmětů (bude jedním z bodů programu této UR).
Kontrola usnášeníschopnosti UR:
Počet členů UR = 21
Počet přítomných členů = 15
Nadpoloviční většina přítomných členů = 8 (UR je usnášeníschopná)
Skrutátoři: Štveráková, Provazník
Hlasování: pro: 15, proti: 0, zdržel se: 0
Závěr: Výše uvedený program březnové UR DAMU byl schválen.
2. Návrh na jmenování prof. Jany Pilátové do Etické komise AMU
J. Hančil jako rektor AMU krátce představil myšlenku vzniku tohoto orgánu AMU. Etická komise AMU vzniká jako orgán, na němž se shodlo vedení AMU s UR AMU a AS AMU. V této komisi by měla být každá z fakult AMU zastoupena po 1 členu, kterého jmenuje děkan fakulty ve spolupráci s UR fakulty, dále 1 zástupce za UR AMU a 1 zástupce za AS AMU.
D. Svobodová informovala, že kolegiem děkanky DAMU byla navržena prof. Jana Pilátová, jejíž jmenování do Etické komise schválil také AS DAMU.
Kontrola usnášeníschopnosti UR:
Počet členů UR = 21
Počet přítomných členů = 15
Nadpoloviční většina přítomných členů = 8 (UR je usnášeníschopná)
Skrutátoři: Štveráková, Provazník
Hlasování: pro: 15, proti: 0, zdržel se: 0
Závěr: UR DAMU jednomyslně schválila nominaci profesorky Jany Pilátové do Etické komise AMU.
3. Projednání akreditačních spisů
D. Svobodová na úvod připomněla, že dle VŠ zákona nejdříve akreditační spisy projednává Akademický senát fakulty (neschvaluje, pouze projednává). AS DAMU se k tomuto sešel dne 26. února 2019, projednal všech 7 předložených spisů celkem 5 kateder. Paní děkanka ocenila mimořádné nasazení na katedrách vzhledem k rozsáhlosti a objemu práce na akreditačních spisech. Současně zmínila, že s ohledem na nutné termíny, které bylo potřeba dodržet, spisy některých kateder nebyly zcela dopracované do finální podoby v termínu 7 dní před vlastním zasedáním AS DAMU. Současně s těmito akreditačními spisy byly proto poslány senátu i zbývající připomínky kanceláře OPVVV. Děkanka dále zdůraznila, že spisy v podobě předložené na tuto UR už jsou dotažené a vyčištěné dle dotčených požadavků a připomínek. I přes tuto skutečnost je však třeba seznámit UR DAMU s příslušným usnesením AS DAMU k akreditačním spisům, přičemž je třeba zohlednit, že senát se vyjadřoval v případě některých kateder k verzím, které ještě doznaly posledních úprav před předložením UR DAMU.
Děkanka Svobodová přečetla usnesení AS DAMU z 26. 2. 2019 (viz zápis z jednání AS DAMU 26. 2. 2019 na webových stránkách DAMU). Spisy KALD, KVD a KP byly ze strany AS DAMU hodnoceny bez připomínek, ke spisům KČD a KS senát předložil několik doporučení:
- v případě KČD: celkově aktualizovat popis studijního programu tak, aby srozumitelněji a přesněji vystihl obsah výuky (míru detailů a srozumitelnost zhodnotil AS DAMU jako příliš obecnou), revidovat literaturu (u řady předmětů není uvedena a chybějí tituly z posledních let a ze zahraničí), zpřehlednit a formálně sjednotit celý materiál, zejména předmětové karty, dodržovat popis studijního programu a předmětů prostřednictvím výsledků učení v souladu s metodikou;
- v případě KS: dodržovat popis předmětů prostřednictvím výsledků učení v souladu s metodikou, přesněji popsat cíle a obsah magisterského programu, a zejména popsat odlišnosti od programu bakalářského, revidovat literaturu (u řady předmětů není uvedena a chybějí tituly z posledních let a ze zahraničí), u sekvenčních předmětů popsat obsah jednotlivých semestrů s důrazem na posun a prohlubování obsahu výuky.
Děkanka D. Svobodová zdůraznila, že většina z uvedených připomínek byla vypořádána a spisy byly doplněny před odesláním UR DAMU. Citované usnesení (viz výše) je usnesením AS DAMU. Po projednání na UR DAMU je dalším krokem postoupení spisů Radě AMU pro vnitřní hodnocení, před odevzdáním spisů Radě lze případné připomínky této UR ještě zohlednit a zapracovat, než půjdou akreditační spisy na Národní akreditační úřad (NAÚ).
Děkanka DAMU vyzvala členy UR k diskusi a případným připomínkám.
Proděkan J. Provazník navrhl rozdělit diskusi nad spisy po katedrách. Také připomněl, že pokud by někdo požadoval hlasovat tajně, je potřeba tomuto požadavku vyhovět.
P. Francán zmínil zkušenost JAMU s akreditačním procesem. Divadelní fakulta JAMU už akreditační spisy odeslala NAÚ, nicméně P. Francán přiznal, že fakulta stále objevuje nové a nové věci, které se nepromítly do finálního stavu spisů, tj. plně rozumí procesu na DAMU, stavu, v němž se spisy nacházejí, resp. byly postupovány jednotlivým orgánům DAMU. Vyjádřil plné pochopení za Divadelní fakultu JAMU. Proto vyzval členy UR DAMU k určité toleranci.
D. Svobodová také v souvislosti s prací na akreditačních spisech poděkovala za metodickou podporu rektorátu (T. Langer, doc. D. Jobertová a další) a za veškeré konzultace. Současně však D. Svobodová zdůraznila, že i přesto pracovní zatížení a nápor na katedry byl v této věci enormní, v souvislosti s novým VŠ zákonem vyvstala řada nových postupů a byla rozšířena administrativně-správní agenda, na DAMU se realizovaly inovační postupy v rámci OPVVV projektu atd. Pro řadu pedagogů, kteří zde učí pouze na menší či částečný úvazek, byly další povinnosti spojené se zpracováváním akreditačních spisů významnou zátěží. D. Svobodová si velmi cení práce všech, kteří se do práce na spisech zapojili. Přestože metodická podpora fungovala a byla k dispozici, někdy se nepodařilo zapojit úplně všechny, sejít se se všemi a všichni, určitá neznalost postupů hrála také svou roli.
K jednotlivým spisům/katedrám:
J. Provazník vyzval k diskusi.
J. Hančil ocenil vysokou kvalitu spisu, spis je zpracovaný ukázkově. J. Hančil se nicméně dotkl otázky koncepce sdružení magisterských oborů, důvody pro tento postup nevidí úplně jako zřejmé. J. Hančil uvedl, že magisterský program by chápal spíše jako specializační a navrženou cestu spíše vidí jako scelování široce pojatého bakalářského stupně.
K. F. Tománek jako zástupce KALD vysvětlil, že více než profilování zajímá katedru v magisterském stupni spíše profilování jednotlivých osobností; mj. se tím vytváří jakýsi předstupeň pro další studium i v doktorském programu. V magisterském programu si jednotlivci ujasňují svůj styl.
Kontrola usnášeníschopnosti UR:
Počet členů UR = 21
Počet přítomných členů = 17
Nadpoloviční většina přítomných členů = 9 (UR je usnášeníschopná)
Skrutátoři: Štveráková, Provazník
Hlasování: pro: 16, proti: 0, zdržel se: 1
Závěr: UR DAMU schválila akreditační spis katedry alternativního a loutkového divadla pro magisterský program Alternativní a loutkové divadlo.
D. Drozd ocenil usnesení AS DAMU. Při studování spisu KČD měl D. Drozd pocit, že se příliš argumentuje individuálním charakterem výuky. D. Drozd by ocenil, kdyby přeci jenom spis doznal většího zpřesnění, v některých částech se jeví zbytečně alibistický, zkušenost z výuky už nějaká je, jak se obor učí a jak to funguje. D. Drozd v tomto směru rozumí výtce AS DAMU, považoval by ji za relevantní.
J. Hančil poukázal na určitý problém, který souvisí se specifičností výuky na KČD. Na této katedře v podstatě funguje ročníková struktura výuky, v každém ročníku je jiný pedagogický tým, který nelze vázat na jeden ročník, proto je obtížné to jednoduše uchopit a popsat. J. Hančil se také vyjádřil k druhé výtce vztahující se k popisu programu a zmíněnému alibismu. Např. obor Režie-dramaturgie (R-D) není žádnou hromadnou masovou záležitostí. V okamžiku, kdy vyberete ročník na R-D dva studenty, z nichž každý už předtím vystudoval jinou školu, bude pro ně třeba celý běh po celé tři roky koncipovat jinak než pro jiné tři studenty, kteří přišli po střední škole – v tomto oboru je nutný individuální přístup.
D. Svobodová: K programu Herectví: zásadní je výběr uchazečů ke studiu; může se stát, že vybraný ročník bude nadán pohybově, není proto potřeba se těmto věcem tolik věnovat, zatímco větší důraz při výuce bude v tom případě kladen např. na hlas atd. – vždy záleží na tom, jaký je daný ročník. Tým se častokrát musí proměňovat během studia, dokonce i během prvního semestru – a podle toho se modifikuje další program.
E. Salzmannová odmítla požadavek na takto striktně požadovaný popis programu. Je skutečně zapotřebí mít popis takto přesně a striktně definovaný? Pokud ano, pak je nutné hledat a vybrat pedagogy, kteří toho budou po čtyři roky schopni.
D. Drozd zmínil zkušenost z Filozofické fakulty MU, kde je nastavení velice striktní. Je jasné, že umělecké školy do těch tabulek a šablon nebudou úplně zapadat. D. Drozd vznesl podnět, zda by tedy nemělo ve spise být jasně napsáno, že existují nějaké týmy, které se studenty jdou v průběhu studia. D. Drozd vyjádřil pouze obavy, aby tento spis nebyl z NAÚ zbytečně vrácen kvůli nějakému nepochopení podstaty věci.
T. Lazorčáková také upozornila, že spisy budou posuzovat lidé, kteří nemusejí vidět do hloubky věci. Proto je dobré ve spisu vše maximálně dobře popsat.
Prorektorka D. Jobertová, která byla na jednání UR přizvána, pouze doplnila, že ke spisům se bude ještě přikládat evaluační zpráva, kde je případně šance věci dále popsat, dovysvětlit; tato zpráva je ve fázi zpracování.
Kontrola usnášeníschopnosti UR:
Počet členů UR = 21
Počet přítomných členů = 17
Nadpoloviční většina přítomných členů = 9 (UR je usnášeníschopná)
Skrutátoři: Štveráková, Provazník
Hlasování: pro: 17, proti: 0, zdržel se: 0
Závěr: UR DAMU schválila akreditační spisy katedry činoherního divadla pro magisterský program Herectví a bakalářský program Režie-dramaturgie.
Bez diskuse.
Kontrola usnášeníschopnosti UR:
Počet členů UR = 21
Počet přítomných členů = 17
Nadpoloviční většina přítomných členů = 9 (UR je usnášeníschopná)
Skrutátoři: Štveráková, Provazník
Hlasování: pro: 17, proti: 0, zdržel se: 0
Závěr: UR DAMU schválila akreditační spis katedry produkce pro bakalářský program Produkce.
Bez diskuse.
Kontrola usnášeníschopnosti UR:
Počet členů UR = 21
Počet přítomných členů = 17
Nadpoloviční většina přítomných členů = 9 (UR je usnášeníschopná)
Skrutátoři: Štveráková, Provazník
Hlasování: pro: 16, proti: 0, zdržel se: 1
Závěr: UR DAMU schválila akreditační spis katedry scénografie pro magisterský program Scénografie.
Bez diskuse. D. Svobodová pouze doplnila, že tyto spisy lze považovat za vzorové, k čemuž se přiklonil i AS DAMU.
Kontrola usnášeníschopnosti UR:
Počet členů UR = 21
Počet přítomných členů = 17
Nadpoloviční většina přítomných členů = 9 (UR je usnášeníschopná)
Skrutátoři: Štveráková, Provazník
Hlasování: pro: 17, proti: 0, zdržel se: 0
Závěr: UR DAMU schválila akreditační spisy katedry výchovné dramatiky pro bakalářský program Dramatická výchova a pro magisterský program Dramatická výchova.
4. Projednání garantů základních teoretických předmětů profilujícího základu a garantů předmětů profilujícího základu
J. Provazník k tomuto bodu upozornil, že v souladu s Nařízením vlády č. 274/2016 Sb., o standardech pro akreditace ve VŠ, musí UR nově schvalovat garanty, pokud nedisponují titulem docent či profesor, a to nově nejen u studijních programů, ale i u předmětů. J. Provazník upozornil na příslušný souhrnný podklad pro UR DAMU k tomuto bodu, obsahující jednotlivé návrhy a žádosti o schválení dotčených garantů předmětů.
UR nevedla k tomuto žádnou diskusi, nebyly k předloženým návrhům, resp. žádostem vzneseny žádné připomínky.
Kontrola usnášeníschopnosti UR:
Počet členů UR = 21
Počet přítomných členů = 18
Nadpoloviční většina přítomných členů = 10 (UR je usnášeníschopná)
Skrutátoři: Štveráková, Provazník
Hlasování: pro: 18, proti: 0, zdržel se: 0
Závěr: UR DAMU dne 6. 3. 2019 schválila všechny předložené žádosti o schválení garantů základních teoretických předmětů profilujícího základu a garantů předmětů profilujícího základu.
Za KALD – Alternativní a loutkové divadlo MgA:
Mgr. MgA. Sodja Zupanc Lotker, Ph.D. (Dramaturgie přítomnosti 1 a 2)
ZA KČD – Herectví činoherního divadla MgA.:
Mgr. Jitka Goriaux Pelechová, Ph.D. (Vývojové tendence západního divadla v moderní kultuře 1 a 2)
MgA. Milan Šotek, PhD. (Teorie a praxe jevištního slova 1 a 2)
Za KP – Produkce BcA.:
Mgr. Vlastimil Ježek (Média a komunikace 1, 2, 3)
MgA. David Kašpar (Kultura jako součást rozvoje města)
Bc. et MgA Petr Prokop (Divadelní projekty)
Mgr. et MgA Doubravka Svobodová (Bakalářský seminář 1 a 2, Dějiny divadla z pohledu produkce 1 a 2, Provozování divadla 2, Základy provozování divadla)
Za KVD – Dramatická výchova BcA. a MgA:
Mgr. Nina Martínková (Praktikum dramatické výchovy – Dramatické hry a improvizace 1, 2, 3, Metodika přednesu)
MgA. et Mgr. Ivana Sobková (Metodika divadelní práce s dětmi a mládeží 1, 2, 3, 4)
Mgr. Kateřina Schwarzová (Dramatizátorský seminář, Základy dramaturgie 1, 2, 3, Divadlo pro děti a dětský divák)
Za KS – Scénografie MgA.:
MgA. Dana Zábrodská (Kostým a maska 1, 2, 3, 4)
5. Projednání návrhů školitelů doktorských programů, kteří nemají titul profesor nebo docent
J. Provazník upozornil členy UR DAMU na shrnující podklad k tomu bodu, v němž je u každého návrhu uvedeno zdůvodnění, proč je daný pedagog navrženi jako školitel, i když nemá titul docent či profesor.
UR k tomuto bodu nevedla žádnou diskusi.
Kontrola usnášeníschopnosti UR:
Počet členů UR = 21
Počet přítomných členů = 18
Nadpoloviční většina přítomných členů = 10 (UR je usnášeníschopná)
Skrutátoři: Štveráková, Provazník
Hlasování: pro: 18, proti: 0, zdržel se: 0
Závěr: UR DAMU dne 6. 3. 2019 schválila níže uvedené školitele doktorských programů, kteří nedisponují titulem docent či profesor:
Doktorský program Autorské herectví, jeho teorie a psychosomatika:
MUDr. Eva Slavíková (školitelka doktorandky Alice Čop a Markéty Machkové)
Mgr. Ivana Vostárková (školitelka doktorandky Terezy Hrdličkové)
Mgr. Jan Honzík, Ph.D. (školitel doktoranda Václava Trojana)
Doktorský program Teorie a praxe divadelní tvorby:
Mgr. RNDr. Alice Koubová, Ph.D. (školitelka doktorandky Kathariny Schmitt)
Doktorský program Alternativní a loutková tvorba a její teorie:
MgA. Jiří Havelka, Ph. D. (školitel doktoranda Tomáše Legierského)
Doktorský program Teorie a praxe dramatické výchovy:
MgA. et Mgr. Ivana Sobková (školitelka doktorandky Mariany Čížkové)
6. Projednání návrhu na změnu složení zkušební komise pro státní bakalářské zkoušky na katedře alternativního a loutkového divadla (KALD)
Katedra alternativního a loutkového divadla předložila návrh, aby od června 2019 akademického roku 2018/2019 pracovala zkušební komise pro státní bakalářské zkoušky v tomto složení:
předsedkyně komise: prof. PhDr. Jana Pilátová
členové komise: MgA. Vladimír Novák, Ph.D. (s funkcí tajemníka komise)
MgA. Robert Smolík
Mgr. Kateřina Lešková Dolenská, Ph.D.
MgA. Vít Neznal, Ph.D.
MgA. Lukáš Jiřička, Ph.D.
Kontrola usnášeníschopnosti UR:
Počet členů UR = 21
Počet přítomných členů = 18
Nadpoloviční většina přítomných členů = 10 (UR je usnášeníschopná)
Skrutátoři: Štveráková, Provazník
Hlasování: pro: 18, proti: 0, zdržel se: 0
Závěr: UR DAMU schválila pro ak. rok 2018/2019 (od června 2019) nové složení zkušební komise pro státní bakalářské zkoušky katedry alternativního a loutkového divadla v předloženém znění (viz výše).
7. Projednání návrhu na složení zkušebních komisí na katedře činoherního divadla
- pro bakalářské zkoušky (obory činoherní režie a dramaturgie)
- pro postupové zkoušky (obor činoherní herectví)
- pro magisterské zkoušky (obor činoherní herectví)
- pro magisterské zkoušky (obory činoherní režie a dramaturgie)
- pro přijímací řízení do navazujícího magisterského studia (obor režie, dramaturgie)
- pro přijímací řízení do navazujícího magisterského studia (obor režie, dramaturgie - anglický program)
- pro magisterské zkoušky (obor činoherní režie – anglický program)
Kontrola usnášeníschopnosti UR:
Počet členů UR = 21
Počet přítomných členů = 18
Nadpoloviční většina přítomných členů = 10 (UR je usnášeníschopná)
Skrutátoři: Štveráková, Provazník
Hlasování: pro: 18, proti: 0, zdržel se: 0
Závěr: UR DAMU schválila nové složení zkušebních komisí na Katedře činoherního divadla (KČD) v předloženém znění (viz přílohu zápisu).
8. Projednání návrhu na složení komise k habilitačnímu řízení MgA. Lukáše Jiřičky, Ph.D.
Prof. M. Klíma stručně představil MgA. Lukáše Jiřičku, Ph.D., jeho působení na DAMU a na katedře alternativního a loutkového divadla, jeho tvůrčí a publikační činnost a rovněž jeho pedagogické působení, zejm. v rámci anglického programu.
Navržená habilitační komise:
prof. Miroslav Petříček, Dr. (Ústav filozofie a religionistiky, FF UK, Praha) – předseda komise
doc. Pavel Novotný, Ph.D. (katedra germanistiky, TU Liberec)
prof. PhDr. Miroslav Plešák (Divadelní fakulta JAMU, Brno)
doc. MgA. et Mgr. Michal Rataj, Ph.D. (katedra skladby, Hudební fakulta AMU, Praha)
prof. Michal Koleček, Ph.D. (katedra dějin a teorie umění, Fakulta umění a designu, UJEP, Ústí nad Labem)
J. Provazník informoval, že všichni navržení členové habilitační komise s nominací souhlasí.
Prof. Petříček pouze doplnil, že MgA. Jiřičku zná už z doby, kdy studoval ještě na FF UK.
Kontrola usnášeníschopnosti UR:
Počet členů UR = 21
Počet přítomných členů = 18
Nadpoloviční většina přítomných členů = 10 (UR je usnášeníschopná)
Skrutátoři: Štveráková, Provazník
Hlasování: pro: 16, proti: 0, zdržel se: 2
Závěr: UR DAMU schválila složení komise pro habilitační řízení MgA. Lukáše Jiřičky, Ph.D., v navržené podobě (viz výše).
9. Projednání návrhu na složení komise k habilitačnímu řízení Jitky Goriaux Pelechové, Ph.D.
Prof. J. Vostrý krátce představil J. Goriaux Pelechovou, její studium v Paříži, pedagogickou praxi na několika zahraničních univerzitách, pedagogické zaměření na teoretické předměty, její aktivní publikační činnost (např. kniha o T. Ostermeierovi), dále také její působení v Ústavu teorie scénické tvorby DAMU atd. Prof. Vostrý pokládá J. Goriaux Pelechovou za všestranně talentovanou pedagožku a výzkumnou pracovnici.
Navržená habilitační komise:
prof. Jaroslav Vostrý (Divadelní fakulta AMU, Praha) - předseda komise
prof. MgA. Zuzana Sílová, Ph.D. (Divadelní fakulta AMU, Praha, Praha)
prof. PhDr. Miroslav Plešák (Divadelní fakulta JAMU, Brno)
prof. PhDr. Miloš Mistrík, DrSc.
prof. PhDr. Jan Hyvnar, CSc.
J. Provazník informoval, že všichni navržení členové habilitační komise s nominací souhlasí.
Kontrola usnášeníschopnosti UR:
Počet členů UR = 21
Počet přítomných členů = 18
Nadpoloviční většina přítomných členů = 10 (UR je usnášeníschopná)
Skrutátoři: Štveráková, Provazník
Hlasování: pro: 18, proti: 0, zdržel se: 0
Závěr: UR DAMU schválila složení komise pro habilitační řízení Jitky Goriaux Pelechové, Ph.D., v navržené podobě (viz výše).
10. Různé:
D. Svobodová informovala o termínech dalších zasedání UR DAMU. Další řádné zasedání UR DAMU se předpokládá na podzim t.r., a to ve středu 6. 11. 2019. Nicméně děkanka Svobodová upozornila, že se blíží odevzdání dalších akreditačních spisů (katedra teorie a kritiky, katedra výchovné dramatiky – kombinovaný bakalářský a magisterský studijní program) a je potřeba tyto akreditační spisy projednat a schválit v poměrně brzké době. Nicméně D. Svobodová vidí další řádné zasedání UR na DAMU k tomuto jako velmi náročné pro všechny zúčastněné, proto požádala UR DAMU o souhlas s možností projednat akreditační spisy KTK a KVD formou per rollam – předběžně na konci května.
Všichni přítomní členové UR DAMU s hlasování per rollam o akreditačních spisech KTK a KVD vyjádřili souhlas.
11. Habilitační řízení Mgr. art. Michala Vajdičky
Obor: Dramatická umění
Habilitační práce: režie 3 inscenací: Tři sestry v Divadle J. K. Tyla v Plzni, Ucpanej systém a Racek v Dejvickém divadle (umělecké dílo podle § 72, odst. 3, písm. d zákona) + písemná reflexe umělecko-pedagogické činnosti Analýza dramatického textu ako súčasť hereckého skúšobného procesu
Habilitační přednáška: Hľadanie motívov postáv, ich konanie a výstavba charakterov pomocou analýzy a psychologického rozboru dramatického textu
Komise: předseda prof. Zbyněk Srba, Ph.D. (Divadelní fakulta JAMU, Brno), členové: prof. Miloslav Klíma (Divadelní fakulta AMU), prof. PhDr. Miroslav Plešák (Divadelní fakulta JAMU, Brno), doc. MgA. Rieger Lukáš Ph.D. (Divadelní fakulta JAMU, Brno), doc. Karel František Tománek (Divadelní fakulta AMU)
Oponenti: prof. PhDr. Tatjana Lazorčáková, Ph.D. (FF UP, Olomouc), prof. PhDr. Vladimír Štefko, CSc., teatrolog, nezávislý odborník, doc. Miroslav Krobot (Divadelní fakulta AMU)
Stanovisko habilitační komise:
Prof. Srba jako předseda komise informoval UR o stanovisku komise a výsledcích hlasování. Komise k práci M. Vajdičky zasedala 7. listopadu 2018. Komise se seznámila s habilitační prací a oponentskými posudky. Všichni oponenti shodně zhodnotili předloženou práci (tři inscenace zaznamenané na DVD i reflektování analytické práce režiséra) jako kvalitní a inspirativní. Komise s ohledem na to doporučila pokračovat v habilitačním řízení. Prof. Srba také krátce představil osobnost M. Vajdičky a jeho bohatou profesní činnost a působení v oboru. V současné době je M. Vajdička ředitelem činohry Slovenského národního divadla a úspěšně se věnuje televizní režii a také působí jako vedoucí katedry herectví na Divadelní fakultě VŠMU. M. Vajdička kvalitou a rozsahem své umělecké a pedagogické činnosti splňuje dle názoru habilitační komise podmínky k tomu, aby byl jmenován docentem. Hlasování habilitační komise (návrh na jmenování docentem): 5 hlasů pro, hlasů proti: 0, zdržel se: 0.
Vyjádření oponentů:
Prof. Lazorčáková na úvod zmínila, že ze všech tří záznamů inscenací měla překvapivě silný divácký zážitek – i přes limity vnímání inscenace v obrazovém záznamu, což podle ní svědčí o mimořádné působivosti všech tří inscenací. Prof. Lazorčáková vnímá právě tvůrčí výsledky v habilitačním posuzování jako dominantní.
Nejvíce prof. Lazorčákovou oslovila inscenační podoba Čechovova Racka z roku 2013 (Dejvické divadlo). M. Vajdička zachovává původní text, ale od počátku buduje napětí a ironizující nadhled. Napětí plyne z detailního výkladu všech postav, zatímco ironizující nadhled je přítomný hned od první scény a pak v nápaditě a groteskně vystavěné situaci usazování hostů pro sledování Treplevova představení (téměř neúnosné protahování této scény v podobě repetitivnosti hry se židlemi, otevřená demonstrace vnitřních pohnutek jednotlivých postav… - tato neverbální akce tak působí až jako klaunský gag, téměř zastavený v čase). M. Vajdička dobře stupňuje nejen komiku situace, ale také její absurdnost a tragičnost, důsledně naplňuje režijní výklad hry. Vizitkou M. Vajdičky je pečlivá a důsledná práce s herci.
Další inscenace – Tři sestry (Divadlo J. K. Tyla, Plzeň) – ukazuje režisérovu důslednou analýzu postav a jejich motivací, na jejímž základě režisér důsledně vybudoval scénu a dramatické situace. M. Vajdička vytvořil pro herce odpovídající prostor pro jejich vyjádření. V inscenaci zaujme obsazení věkově starších hereček do rolí sester, zcela zásadní význam však vidí prof. Lazorčáková v jednoznačně sdělované motivaci jejich jednání. M. Vajdička postavy v inscenaci neustále přeskupuje, dovoluje to mj. i důmyslně rozdělený jevištní prostor. Také práce se světly je výborná (decentní barevnost, jakási omšelost scény a kostýmů atd.) – to vše povyšuje inscenaci na zcela svébytnou interpretaci Čechovova textu.
Na závěr se prof. Lazorčáková dotkla třetí inscenace, Ucpanej systém z 2012, která by si zasloužila samostatnou analýzu. Z hlediska práce režiséra inscenace opět vykazuje naprosto jednoznačné vyložení postav, pečlivě vybudovanou každou situaci, včetně vypointování, gradace, dynamiky a dramatického napětí.
Předložená analýza je režisérovou zasvěcenou a současně osobně cítěnou a vyjádřenou argumentací způsobu jeho tvůrčího přístupu k textům jako k východisku inscenace a k hercům jako nositelům sdělení. Precizní analýza a dobré přečtení textu, schopnost interpretovat a porozumět – to jsou pro M. Vajdičku zásadní principy v jeho tvůrčím procesu. M. Vajdička demonstruje otevřeně odkrytou metodu svého režijního postupu – od hry k širšímu kontextu autora a doby přes analýzu každé postavy až k domýšlení v kontextu současného vnímání. Textová část habilitační práce je podle prof. Lazorčákové cenným teoretickým reflektováním Vajdičkových tvůrčích postupů s obecnějším přesahem dramaturgicko-režijním. Vzhledem ke kvalitě předložených tvůrčích výstupů i teoreticky cenné reflexi analytické práce režiséra doporučila prof. Lazorčáková pokračovat v habilitačním řízení M. Vajdičky.
(Oponent byl nepřítomen z důvodu pracovního zaneprázdnění – posudek přečetla děkanka D. Svobodová)
Doc. Krobot hodnotí ve svém posudku Vajdičkovu představu o divadle založenou na tezi, že divadlo nemá být zábava pro zábavu, ale prostorem pro výpověď o sobě a o světě, vědomou uměleckou činností, při níž by si měl být herec vědom své odpovědnosti člověka veřejně působícího a ovlivňujícího diváky. Podle M. Vajdičky je tvůrčí psychologická analýza postav zárukou porozumění ze strany diváka. Pro dobro inscenace má být hercovo snažení zacíleno na pochopení ze strany diváka a ve výsledku by měla nastat situace společného sdílení a souhlasu. Předpokladem dobré analýzy textu je podle M. Vajdičky, jak zdůrazňuje oponent, kritické myšlení. M. Vajdička na komentářích k třem vybraným inscenacím prezentuje svůj způsob myšlení o postavách, vztazích a situacích, svůj způsob tvůrčího uvažování. Předloženou práci i záznamy z uvedených inscenací doc. Krobot hodnotí též v rovině pedagogické jako užitečnou učební pomůcku pro studenty jak režie, tak herectví a jako takovou je třeba ji dle doc. Krobota ocenit. V teoretické rovině práce nepřináší nic převratně nového, ale to nebylo ani záměrem habilitanta. Práci doporučil doc. Krobot k dalšímu řízení.
(Oponent nebyl přítomen, byl omluven ze zdravotních důvodů – posudek přečetl J. Provazník)
Prof. Štefko ve svém posudku zhodnotil u jednotlivých předložených inscenací režijní přístup M. Vajdičky. Vajdičkova inscenace Tři sestry na základě víc než sto let starého textu vypovídá o aktuálním světě. M. Vajdička u této inscenace neřeší, zda je opravdu komedií, jak to tvrdil autor, nebo dramatem. Humor v inscenaci je přítomen, ale celek je trpkým úšklebkem, v němž se divák může pohybovat mezi lítostí nad osudem tří sester, a pochopením, že jejich životní imobilita je podmíněna i jimi samými. Prof. Štefko ocenil pečlivou režijní práci s hercem a vyzdvihl jako zajímavý fakt, že M. Vajdička obsadil do ústředních rolí starší herečky. Příznačný je škrt posledních replik o tom, že je třeba žít. V inscenaci Racek využívá M. Vajdička možnosti různých výkladů v zajímavé syntéze. Důležitý motiv inscenace vychází z toho, že v tomto příběhu si každý chce ukořistit kus života toho druhého. Vše se říká otevřeně a zostra. Na malém, až stísněném prostoru Dejvického divadla aranžuje režisér výstupy nikoliv jako sólové, jako situace, které jsou izolované jedna od druhé, ale důkladně je provazuje. Pointa jednoho výjevu je zároveň východiskem pro výjev následující. Tady se zřetelně ukazuje režisérova schopnost pracovat s herci nikoliv jako se sérií sól, ale jako se souborem. V inscenaci Ucpanej systém kromě vulgarity a surovosti probleskují nenaplněné lidské touhy po čemsi vznešeném. Navzdory vší komediálnosti je to inscenace o vážném tématu. Režisér Vajdička využívá plnou škálu psychofyzických dispozic souboru od přesného stanovení typů až po jejich dispozice na malé ploše jednotlivých výstupů pointovat „vnitřní monology“ jednajících postav. Inscenace je plná vtipu, fyzické akce a přesně určený vztahů. Má nebývalou dynamiku a vyznačuje se zřetelným porozuměním tématu, invenční režií, výrazným herectvím a scénografií.
M. Vajdička podle prof. Štefka preferuje tzv. herecké divadlo, vyjadřuje se hercem a jeho prostřednictvím, vrací na jeviště člověka, ne hlasatele tezí, není do člověka zamilovaný, vidí ho se všemi jeho směšnostmi a ubohostmi, ale stále ho vnímá jako živou bytost. Dokládá to i textová část jeho habilitační práce.
Prof. Štefko doporučil M. Vajdičkovi udělit titul docent.
Přednáška Mgr. art Michala Vajdičky:
M. Vajdička poděkoval za posudky. Na úvod vysvětlil důvody, proč se tímto tématem začal zabývat. Když začal učit na škole, setkával se s tím, že studenti nevědí, co mají dělat. Řeklo by se, je to přeci napsané v textu, ale studenti to v něm neviděli, i přes urputné snahy jim to vysvětlit. Pro ty, kteří divadlo dělají déle, už může jít o rutinu, ale pro studenty to bývá velmi komplikované pojmenovat nějakou dramatickou situaci. M. Vajdička podle svých slov nutí studenty, aby na jevišti dobře věděli, co chtějí sdělit, jejich sdělení musí mít nějaký názor. Proto M. Vajdička trvá na tom, že inscenace musí mít jasnou vypovídací hodnotu. Učí to studenty herectví – pro herce je dobré vidět, jak uvažuje režisér. V Dejvickém divadle každý z herců by mohl režírovat, každý z nich uvažuje analyticky. Tam začalo uvažování, jaký je rozdíl mezi herci profesionály a studenty. Analýza je komplikovaná záležitost, studenti nerozumějí vždy motivům jednání postav, nerozumějí tomu, jaký je rozdíl mezi konáním fyzickým a psychickým, kam by měli směřovat, jaké je hlavní téma atd. M. Vajdička se často setkával s tím, že studenti po přečtení Čechovových her docházejí k omylům, jako kdyby nebyli schopni přečíst a pochopit text. Snaží se jim konkrétně ukázat, že je důležité, aby se nechali inspirovat všemi okolnostmi dané hry, a jak je důležité načítat si i historii vzniku daného dramatického textu, ale i samotnou historii autora. M. Vajdička zdůraznil, že u Čechova je všechno v textu, potvrzuje se, že na všechny otázky se tam najdou odpovědi. Na vybraných inscenacích se toto dá dobře doložit.
M. Vajdička netvrdí, že toto je ta jediná cesta, ale pro studenta herectví to je jistý návod, jak se na jevišti zorientovat a vědět, co v dané situaci na jevišti hrát, aby směřoval k společné výpovědi. V případě Čechova je toto asi zásadní problém, ve své pedagogické činnosti se M. Vajdička setkával s tím, že studenti nedospěli ke konzensu, o čem Čechov vlastně je (deset studentů má deset názorů). M. Vajdička nabízí návod studentům, aby více mysleli na okolnosti daných postav, aby své konání směřovali více k výkladu daných situací. M. Vajdička není úplně proti experimentování (i když je občas ve škole obviňován z přílišného konzervatismu), ale zdůrazňuje, že studentům herectví bychom měli dát základ, na který se mohou spolehnout. Výklad Stanislavského je jako základ domu, analýza dramatického textu, umí-li si ho student adekvátně vyložit, je pro něj jakýmsi záchranným kruhem. Podle M. Vajdičky se nedá explicitně říci – takto se to má dělat, ale nabídnout studentům jakýsi návod, od něhož se lze odrazit, by pedagog herectví měl.
Diskuse:
J. Hančil v diskusi zdůraznil, že toto téma ho oslovilo, pokládá za nesmírně důležité, aby herec při studiu role dokázal najít to podstatné, co nejpřesnější okolnosti, aby byl v roli co nejpřesvědčivější. Když student herectví říká, že neví, co má dělat, myslí si M. Vajdička, že stačí umět číst text, aby herec věděl, co má dělat?
M. Vajdička připustil, že byl možná ve své prezentaci moc stručný, analýza dramatického textu odhaluje konání postavy na jevišti, ale to konání je fyzické i psychické, dává studentovi–herci i nějaký emoční návod. Lze dobře stavět na Stanislavském. Ale v první řadě musíme text dobře přečíst. Herec něco prožívá na jevišti, může to být velmi estetické, rozvibruje reakci diváka, ale nemusí to být úplně správné ve výpovědi dané inscenace, přestože výkon herce může být velmi emotivní, dramatický, mimořádný.
J. Hančil vznesl dotaz, zda má M. Vajdička zkušenost s tím, že v okamžiku, kdy studenty navede na to, že si text lépe přečtou, jsou pak autentičtější.
M. Vajdička: Studenti často neznají techniku, tuší, že analýzou musí rozkódovat, o čem to je, ale často se M. Vajdičkovi potvrzuje, že studenti neumějí určit, kde je začátek a konec dramatické situace. Vědí, že něco v textu mají hledat a nasbírání všech těch vědomostí jim pomůže najít to správné řešení, zúžit mantinely, v nichž se pohybují, ale přitom mají stále dost prostoru pro svoji kreativitu (v porovnání s tím, když svoji kreativitu „střílí všemi směry“).
J. Vedral označil téma M. Vajdičky za velmi zajímavé. Na DAMU teoreticky řešíme, jaká je výhoda a nevýhoda, když předmět, který se jmenuje herecká tvorba, učí režiséři a když ho učí sami herci. Jaká je situace na VŠMU?
M. Vajdička: Na VŠMU funguje systém dvou pedagogů na jeden ročník, jeden herec a jeden režisér. M. Vajdička není na ročník sám, nyní ho vedou s Tomášem Maštalírem. Je důležité, aby to, co herec cítí a umí to zahrát, režisér pojmenoval. Jsou samozřejmě i režiséři, kteří dobře hrají a předehrávají ostatním.
K. F. Tománek se dotkl komentáře M. Vajdičky, že studenti občas připomínkují způsob výuky jako trochu tradiční. Když získají větší background, jsou schopni se dle M. Vajdičky a jeho zkušeností vrátit k té své původní (třeba méně tradiční) pozici a rozvinout ji?
M. Vajdička: Tam, kde je pedagog nakloněn analytickému myšlení, alespoň takové jsou zkušenosti M. Vajdičky z VŠMU, je to tak, že když studenti objeví tento přístup, „naskočí“ do něj a pochopí, že věci jsou v textu, pak je to začne fascinovat a nevracejí se už k určitým výstředním přístupům v zacházení s textem. U prvních ročníků se projevuje pocit zaujmout za každou cenu, udělat něco jinak, ukázat, že si to mohou dovolit. Studenti pátých ročníků jsou pak nejpokornější, co se týče textu. To, že dáme studentům základy, nezabijeme v nich kreativitu – to je to, co by škola měla dávat.
Kontrola usnášeníschopnosti UR:
Počet členů UR: 21
Počet přítomných členů: 17
Nadpoloviční většina všech členů: 11 (UR je usnášeníschopná)
Skrutátoři: Štveráková, Provazník
Hlasování:
Pro 15
Proti 0
Zdržel se 2
Závěr: Návrh na jmenování Mgr. art Michala Vajdičky docentem v oboru Dramatická umění získal potřebnou většinu hlasů všech členů UR DAMU.
UR DAMU rozhodla postoupit v rámci pokračování habilitačního řízení návrh na jmenování Mgr. art Michala Vajdičky docentem rektorovi AMU dle čl. 3 Řádu habilitačního řízení a řízení ke jmenování profesorem Akademie múzických umění v Praze.
Pozn.: Po zasedání Umělecké rady DAMU Mgr. art. Michal Vajdička stáhl svoji habilitační práci a požádal o zastavení habilitačního řízení.
12. Habilitační řízení Mgr. Ing. Branislava Mazúcha
Obor: Dramatická umění
Habilitační práce: režie 3 inscenací: Léto v Západočeském divadle Cheb, Pitínský slovník v Divadle Disk a Král Ubu v Divadle Alexandra Duchnoviča Prešov (umělecké dílo podle § 72, odst. 3, písm. d zákona) + písemná reflexe umělecko-pedagogické činnosti Otazníky a vykřičníky nad inscenacemi Léto (Západočeské divadlo Cheb), Pitínský slovník (Divadlo Disk) a Král Ubu (Divadlo Alexandra Duchnoviča Prešov)
Habilitační přednáška: Moje výchova k tekutému herectví
Komise: předseda prof. Miloslav Klíma (Divadelní fakulta AMU), doc. MgA. Eva Salzmannová (Divadelní fakulta AMU), Mgr. Martin Bernátek, Ph.D. (katedra divadelních a filmových studií, FF UP, Olomouc), Mgr. František Hromada (režisér, nezávislý odborník), doc. MgA. Michal Zetel, Ph.D. (Divadelní fakulta JAMU, Brno)
Oponenti: MgA. Jiří Havelka, Ph. D. (Divadelní fakulta AMU), Mgr. František Hromada (režisér, nezávislý odborník), prof. PhDr. Miloš Mistrík, DrSc. (VŠMU, Bratislava)
Stanovisko habilitační komise:
Prof. Klíma jako její předseda přednesl stanovisko habilitační komise. Ta pečlivě prostudovala životopis a další podklady, které B. Mazúch předložil ke své žádosti, a konstatovala, že všechny zákonem předepsané náležitosti pro zahájení řízení byly splněny. Prof. Klíma krátce představil habilitanta a jeho dosavadní profesní dráhu a působení (studium na Ekonomické fakultě Univerzity Mateja Bela v Banské Bystrici, obor ekonomika služeb a cestovního ruchu, titul MgA. na KALD DAMU v Praze v 1997, první angažmá v Západočeském divadle v Chebu, kde byl uměleckým šéfem, hostování v řadě divadel – Karlovy Vary, Praha, Klicperovo divadlo v Hradci Králové, Polsko, Nová scéna ND v Praze, Městské divadlo Kladno, Bialystok, Prešov atd.). V letech 2015–2017 byl B. Mazúch režisérem a uměleckým šéfem divadla Lampion v Kladně. Od roku 2013 působí jako pedagog na KALD DAMU. V 2018 spoluzaložil neziskový spolek Hazaart, podporující umění, kulturní a umělecké vzdělávání a mezikulturní výměny. Habilitant předložil seznam dosavadních uměleckých prací (37 inscenací), přehled absolvovaných stáží v různých zemích světa, přehled pedagogické práce na KALD a vedené samostatné dílny.
Pro habilitační řízení předložil B. Mazúch tři samostatné inscenace – Král Ubu, Pitínského Slovník, Léto – a doprovodil je textem Otazníky a vykřičníky nad inscenacemi. Členové komise očekávají v habilitační přednášce odpovědi na dané otazníky, které v práci buď chybějí, nebo jsou zmíněny jen okrajově, fragmentárně. Komise se jednomyslně shodla, že habilitant naplnil požadavky habilitačního procesu bez zásadních připomínek a doporučila v habilitačním řízení pokračovat před UR DAMU.
Vyjádření oponentů:
Prof. Mistrík se ve svém hodnocení dotkl různorodosti předkládaných inscenací – jedna je starší (1997), jedna novější (2013) a poslední zcela nedávná (2017) – a zamýšlí se nad motivací B. Mazúcha při výběru pro habilitační práci. Jako motiv vidí prof. Mistrík uměleckou a estetickou souvislost, příbuznost těchto jinak časově vzdálených inscenací (filozofie a estetika černé grotesky, absurdity až po nepravidelnou dramaturgii). Dramaturgie B. Mazúcha je vyhraněně specifická, nestandardní, provokativní, inspirativní, různorodá při výběru autorů, ale esteticky, filozoficky kompaktní.
Z hlediska práce s hercem se vyznačuje B. Mazúch jedním rysem – dokazovat známou Diderotovu pravdu, že herec nemá mít vlastní pevný jeden charakter, nemá mu jít o psychologické prožívání postavy, ale o představování dané postavy. V Mazúchových inscenacích se tak děje, občas s velmi rychlými přechody herců z jedné postavy do druhé, někdy jako by s jedním hercem šly dvě jeho postavy paralelně ve stejném časovém sledu. A přeci tu něco chybí – možná ty city, které se tak rychle míchají, že si je ani nevychutnáváme, což působí až chladně. Ale je to i v jiných složkách, Mazúchovy scénografie jsou strohé, hlavní linky běží po linii řeči, zvuku, hudby – nejde o složité barevné prostorové obrazy.
B. Mazúch se habilituje svými režiemi, ale podle prof. Mistríka je na DAMU potřeba přiložit i nějakou písemnou práci. Ne každý režisér je spisovatelem. A ani B. Mazúch není. Jeho písemná práce je strohá, možná daný způsob vyjadřování je vlastní B. Mazúchovi, ale pro nezasvěceného čtenáře je text práce velmi stručný, někdy až útržkovitý. Jak hovoří B. Mazúch u jedné inscenace – výsledný obraz se má složit až v představě diváka. Habilitant všecko nedopoví, dává prostor fantazii diváka. Podle prof. Mistríka hodnotíme nyní B. Mazúcha jako pedagoga a režiséra – podle prof. Mistríka jde o originálního režiséra, který splňuje požadavky habilitačního řízení.
Podle Mgr. Hromady předkládá B. Mazúch „taneční hodinu faktů pro pokročilé“ s otazníky a vykřičníky a zároveň nás vtahuje do struktury své tvorby, kroniky o časech svých tvůrčích období. Struktura práce je přehledná a neopomíjí dobové souvislosti – podle Mgr. Hromady je to dokonce nutný start k jednotlivým inscenacím. B. Mazúch se věnuje své práci v Chebu (ovšem dle názoru F. Hromady velmi cudně opomíjí svou mistrovskou práci Merlin v závěru svého působení v Chebu). F. Hromada dále ve svém hodnocení zmiňuje nástup k prof. Klímovi, spolupráci se souborem Buchty a loutky, působení ve studiu „d“. B. Mazúch ve své práci přesně popisuje svoji práci na inscenaci, dobře se vypořádává s prostorem, precizně mapuje strukturu inscenace Šest dní a šest nocí, jde o zcela upřímné vyznání relativní spokojenosti, vyznání tady a teď. Na okraj inscenace Král Ubu vyjádřil F. Hromada lítost, že k této inscenaci v Chebu v podání B. Mazúcha nedošlo.
Závěrem Mgr. Hromada shrnul vývoj B. Mazúcha – pochopení svobodného prostoru studia „d“, zápas o sebe, setkávání s velkými divadly, bloudění, havárie s Králem Ubu, Merlin, výrazné dozrání, přílišná skromnost. Podle Mgr. Hromady B. Mazúch ve své habilitační práci klade smysluplné otazníky.
(Oponent byl nepřítomen – posudek přečetla děkanka D. Svobodová)
B. Mazúch předkládá k habilitačnímu řízení tři tvůrčí výkony – režie inscenací, jež od sebe dělí poměrně dlouhé časové úseky, doplněné poměrně netradičním textovým materiálem, který nespadá do oblasti akademických textů a v tomto konkrétním případě se to jeví jako nesporná výhoda. Podle J. Havelky jde o velmi originální koláž, sestavenou z citací myšlenek autorů jednotlivých her, z fragmentů rozhovorů s nimi, z útržků dopisů určených spolupracovníkům, z ukázek dramatických předloh, z režisérových postřehů i tradičních deníkových záznamů, z výňatků z režijních knih, kde popisuje úkoly zadávané hercům a dává nahlédnout do příprav před začátkem zkušebního období – to vše doslova zhmotňuje obraz režijní mysli B. Mazúcha a jeho životní cestu divadlem a k divadlu. Práce ukazuje již ukotvené principy v divadelní tvorbě B. Mazúcha. Jeho tvůrčí režijní síla se neprojevuje v rozhodnutích, co a jak má být, ale v ochotě a nutnosti nechat všechny možné varianty a všechny možné interakce projít sebou samým. Každé nové zkoušení je pak do jisté míry zápasem o novou definici sebe sama, svého vztahu ke světu, k divákům, divadlu a v případě B. Mazúcha i ke studentům, což vyžaduje velkou osobní disciplínu, zodpovědnost a pokoru (a tyto rysy z předložené práce vyvstávají nejvíce). J. Havelka skrze citace práce B. Mazúcha vyzdvihl dialogickou podstatu tvorby a přístupu habilitanta a poukázal na pedagogický přístup B. Mazúcha vedený jako onen partnerský, nikdy nekončící dialog, jako tok vzájemného ovlivňováni mezi pedagogem a žákem, mezi vlastní poetikou a talentem studenta, mezi nejistotou poučeného tvůrce a nejistotou člověka, který teprve hledá svou pozici v uměleckém světě. MgA. Havelka doporučil pokračovat v habilitačním řízení před UR DAMU.
Přednáška Ing. Mgr. Branislava Mazúcha:
Na úvod B. Mazúch uvedl, že není spisovatelem, necítí se býti ani přednášejícím a ani v případě práce se studenty se nedá příliš o přednáškách mluvit (hlavně z oboru režie). Ne že by se B. Mazúch nepřiznával k určitým postupům, které ve své práci používá, nicméně vychází ze živého dialogu – se studenty, herci, se scénografem, dramaturgem atd. Tento živý dialog a neustálá obměna spolupracovníků vede, podle B. Mazúcha, k tomu, že se snad neopakuje, je neustále znejišťován. Nedá se říct, že by našel nějakou určitou metodu práce, ať už ve vedení ročníku nebo v divadle. Určité bránění se emocím má svým způsobem jasný cíl, a sice ten, že emoce vzniká z kompozice, z práce na jevišti. Proto B. Mazúch nehledá emoci v práci s každým hercem, hledá emoci jako výraz společné práce. Slova nejsou B. Mazúchovi blízká, pokud jde o jejich vyřčení, jsou mu blízká, pokud jde o přemýšlení o nich nebo jejich konzumaci v divadle, na jevišti nebo jako o určitou hru se slovy. Za ty roky, co působí B. Mazúch na škole, doposud nenalezl žádná řešení, ani částečná, a z toho je dle vlastních slov neklidný. Zajímá ho přemýšlet o herectví, stejně jako prof. Vyskočil definoval, že Akademie je studium o herectví, na rozdíl od konzervatoře, kde je to studium na herce. I když má každý student jistou představu, co by chtěl v budoucnu dělat, snaží se B. Mazúch studentům v tomto hned nevycházet vstříc. Otázkou je, jak naučit studenty herectví přemýšlet o herectví, když už mají určitou představu, když jejich představa je určitým způsobem omezená. Jak přemýšlet více o performerství, když se to jmenuje herectví, když je to pořád o srovnávání s divadly, které studenti navštěvují, někteří ani nenavštěvují, ale mají o nich určitou představu. Inspirací pro B. Mazúcha je i navštěvování hodin svých studentů vedených kolegy-pedagogy. Pokud je taková hodina pro B. Mazúcha inspirací, dále ji rozvíjí; v případě činoherního herectví se mluví o interpretační rozmanitosti a dokonalosti.
B. Mazúch se dále zamýšlel nad tím, jak definovat herectví, ke kterému se snaží své studenty na katedře alternativního a loutkového divadla vést. Je tam, pravda, určitá ambice vést studenty k jisté technické dokonalosti a současně tvůrčí rozmanitosti (ve smyslu určitého vyjádření různými prostředky). Každý ročník má určité dispozice a ty jsou různé, jeden ročník je absolutně nehudební, druhý zase naopak hudební a tíhne k vyjadřování se hudebními nástroji. B. Mazúch hledá cestu, jak s tím nakládat u generace, která moc nečte, její vztah ke slovu je jiný. V poslední době dosti diskutuje se studenty o politickém divadle. Ve své pedagogickém přístupu se B. Mazúch zabývá také otázkou jak dospět k technické dokonalosti. Je zde otázka řemesla. Je to věc bakalářského studia, nebo věc pozdějšího vývoje? Studenti volají po řemesle, pečlivě navštěvují hodiny pohybu, zpěvu, hlasu, pracují na sobě a zlepšují se, ale nepromítá se to pak např. do loutkových pohádek. Čím to je?
Diskuse:
K. F. Tománek poukázal na zkušenost B. Mazúcha s výukou herectví z různých zahraničních stáží. V rámci těchto zahraničních zkušeností překvapilo něco výrazně B. Mazúcha nebo ho inspirovalo pro práci zde na katedře na DAMU?
B. Mazúch: Když srovnávám výuku loutkářství na Slovensku či jinde s praxí zde, tak jsem přesvědčený, že směr loutkářství zvolený na DAMU je správný. Co se týče studia na Slovensku, uplatnění v loutkářských divadlech na Slovensku je mizivé, na to se rezignovalo. I když někdo tento obor vystudoval, zpravidla jej třicet let nedělal a bojí se, že už to nezvládne, obor nemá perspektivu – a k tomu takto studenti na Slovensku přistupují, studium ve škole spíše „odchodí“. Ve Stuttgartu si studenti píší texty, režírují si sami věci k loutkovým inscenacím atd., jsou vedení k sólové tvorbě, výuka ve skupině probíhá jen v 1. či 2. ročníku, od 3. ročníku se studenti věnují sólovým projektům. Zatím bych zde na DAMU nic neměnil.
M. Bernátek uvedl, že doporučující stanovisko habilitační komise bylo podmíněno tím, že B. Mazúch vyjasní doprovodný text. M. Bernátek uvedl, že po přednášce jeho rozpaky spíše narostly, B. Mazúch měl vysvětlit výběr tří inscenací. M. Bernátka by také zajímalo, jak chápe B. Mazúch svoji roli pedagoga na umělecké škole.
B. Mazúch uvedl, že jeho snahou bylo 22 roků působení se sedmiletou pauzou nějak orámovat. Současně též B. Mazúch kalkuloval, zda je reálné sehnat někoho, kdo vybrané inscenace viděl. Ve dvou inscenacích (Léto, Král Ubu) šlo o soubory složené z profesionálů, absolventů divadelních škol a také částečně z neherců. Tato kombinace kladla určité výzvy, otázky, jak tuto disproporci řešit, jak sjednotit jazyk, jakými slovy motivovat profesionální herce, aby nebyli otráveni z toho, že musí pracovat s amatéry, a současně, jak amatéry učit nebo vést k jednotnému divadelnímu jazyku. Hledání jednotného jazyka je i otázkou pedagogickou, každý student přichází s nějakou představou, názory se postupně během studia víc a víc vyhraňují, do inscenace v Disku ve 4. ročníku je ale potřeba je nějak sjednotit. Pokud jde o roli pedagoga, ve vztahu ke studentovi se B. Mazúch cítí víc sám studentem, který si věci více vyjasňuje, jde o model peer to peer, je to dialog. B. Mazúch nemá ambici někoho poučovat, ale studentovi nabízet nějaké modely, kam můžeme spolu dospět dialogem, v které situaci budeme vůbec nuceni nebo budeme otevření tomu, co vzniká na místě. Jediný moment, kdy je B. Mazúch dle svých slov na studenty nepříjemný, je ten, kdy je evidentní, že existuje problém, a neřeší se, i když je jasné, že se dá odstranit, vyřešit. B. Mazúchovi jde o to, aby studenti vedli dialog, mezi sebou, s pedagogy atd. Studenti přicházejí z různých světů (z konzervatoří, jiných středních škol atd.). Klíčové je z pohledu pedagoga, jak je dát dohromady, aby kolektiv kreativně a tvůrčím způsobem fungoval, napříč specializacemi.
M. Klíma v reakci na diskusi připomněl patrně nikdy nevyřešitelný problém z doby rekonstrukce původní katedry. Současně ale zdůraznil nutnost získat určitý vědomostní základ – musí jít o vědomou tvorbu, uvědomit si, co vlastně konám. M. Klíma připomněl M. Schartovou, bývalou děkanku a výbornou režisérku, která vždy upozorňovala, že ovládat loutku se člověk naučí za tři měsíce, když bude tvrdě pracovat, ale problém nastane, když po něm bude chtít někdo, aby s ní začal hrát – pak je to o vědomostech, jaký pohyb vybrat, jak hrát. Zvláště teď v období, kdy katedra alternativního a loutkového divadla propojuje všechny disciplíny do jakési multischopnosti a uplatnění všech jednotlivostí, je to vlastně – možná nevyřešitelný – úkol, který zde je. A z B. Mazúcha cítí M. Klíma možnost, cestu, která se na katedře hledá. Neustálé opakované hledání – to přijde M. Klímovi na této škole velmi důležité. Jako podstatnou vidí empatii k lidem, důležité je motivovat je, ne se snažit je do něčeho modelovat.
J. Hančil naznačil, že nevnímá činoherní divadlo tak, jak ho definoval B. Mazúch. Přeci jen vidí výklad trochu jinde a ten není až tak odlišný od jakéhokoli herectví. Výuka není ani tak o znalostech, ale spíše o uvědomování si psychosomatických aspektů. Jde o věci, které se člověk učí, dlouho je rozvíjí a souvisí to se všemi aspekty herectví – pohybem, slovním jednáním atd. Důležitá je citlivost na impulzy: jde o to, aby byl člověk schopen uvědomovat si drobný impulz, který je pak schopen vyjádřit. Sebecítění v dané situaci vnímá J. Hančil jako základ, ať už jde o autorské herectví, či činoherní herectví.
B. Mazúch vyjádřil plný souhlas s J. Hančilem: to, co J. Hančil řekl, předchází definici interpretačního herectví v pojetí B. Mazúcha.
Kontrola usnášeníschopnosti UR:
Počet členů UR: 21
Počet přítomných členů: 15
Nadpoloviční většina všech členů: 11 (UR je usnášeníschopná)
Skrutátoři: Štveráková, Provazník
Hlasování:
Pro 4
Proti 7
Zdržel se 4
Závěr: Návrh na jmenování Mgr. Ing. Branislava Mazúcha docentem v oboru Dramatická umění nezískal potřebnou většinu hlasů všech členů UR DAMU. Dle ustanovení § 72, odst. 10 zákona č. 111/1998 Sb. o vysokých školách tak UR DAMU zastavuje habilitační řízení Mgr. Ing. Branislava Mazúcha.
Zapsala: Ing. Iva Štveráková, tajemnice DAMU, v. r.
Schválili:
děkanka Mgr. MgA. Doubravka Svobodová v. r.
proděkan prof. Jaroslav Provazník v. r.
PŘÍLOHA ZÁPISU: Zkušební komise katedry činoherního divadla
4. června 2019
Divadelní fakulta Akademie múzických umění v Praze
Karlova 26
116 65 Praha 1
IČ: 61384984, DIČ: CZ61384984
ID datové schránky: ikwj9fx
Kontakt pro média
MgA. Tereza Došlová
tel.: 736 149 000
e-mail: tereza.doslova@damu.cz