HLEDAT
Profesor Horanský může za to, že učím herectví na DAMU. V roce 1996 mne přizval do svého ročníku. Pedagogickým partnerem mi byl tehdy Boris Rösner.
Říkala jsem si: zkusím to... na chvilku...
a zůstala jsem ve škole 27 let❗️
On určil jednu moc důležitou etapu mého profesního života.
Jako každý pedagog začátečník jsem na začátku byla plna představ, iluzí, plánů, nastudované teorie a obav. Docházela jsem do hodin pana profesora a zjistila především, že být skvělým UČITELEM je zřejmě běh na hodně dlouhou trať. Profesor Horanský nikdy nic nepřednášel. Vedl se studenty nepřetržitý dialog. ON se ptal JICH, kladl otázky – říkával jim domahačné (ve smyslu domáhání se odpovědi.... kontaktu). Dával k diskusi teoretické pojmy z oblasti divadla, dějin literatury, filosofie, náboženství, výtvarného umění a se studenty hledal společně s nimi – odpovědi. A při té příležitosti lehounce, nenápadně, aniž by si toho kdokoliv všiml, o všech těchto pojmech vyučoval. Nebo spíše inspiroval. S neuvěřitelnou bravurou surfoval od malířství k bibli, od těla k duši, od textu k postavě. A byl umanutý. Nic „jen tak jakoby“ neprošlo jeho výstupní kontrolou. Vracel, opakoval, varioval. Nutil studenty k trápení se. I sebe trápil. Ale neustále vyžadoval osobní účast... samostatnost při objevování.
Až nyní, po tolika letech vlastní pedagogické praxe shledávám, že největším výkonem při působení na studenty je volnost, svoboda, vzlet, jež jsou ale podloženy hloubkou, sebezpytem, nárokem. Hledačství – to bylo jedno z jeho klíčových slov.
To ovšem může praktikovat jen umělec-tutor – suverénní, vzdělaný, zapálený, divoký, sršatý, nesmlouvaný a studenty a otevřenou tvorbu nesmírně milující.
A odvážný.
Tlapystisk.
drahý pane profesore❗️
Eva Salzmannová
-----------------------
Pan profesor Miloš Horanský učil na katedře činoherního divadla DAMU od roku 1991, v letech 1994–1997 se stal děkanem a zasloužil se o znovuvybudování školního divadla DISK v Karlově 26, když muselo takřka po padesáti letech opustit budovu Unitarie v Karlově 8.
Významný příslušník poválečné generace, který mohl svobodně tvořit zejména v šedesátých letech. Režisér, umělecký šéf, pedagog… Zajímavý český básník. A také spoluzakladatel Klubu angažovaných nestraníků…
Absolvoval brněnskou JAMU v roce 1954, působil v řadě moravských a českých divadel: Nový Jičín, Opava, Ostrava, Olomouc, Varnsdorf, Příbram, Brno, pražské Divadlo E. F. Buriana...
Když nesměl za normalizace několik let působit v profesionálním divadle, založil s kolegy vlastní „Bílé divadlo“, které neformálně sdružovalo divadelní profesionály i amatéry.
Přes Cheb, Liberec a Kladno se vrátil na počátku 90. let do Prahy jako šéf divadla ABC, kde mimo jiné režíroval mimořádnou inscenaci Dürrenmattovy hry Achterloo.
70 let divadelního života, přes 170 inscenací…
Nositel Zlaté medaile AMU. Měsíc před jeho odchodem udělil ministr kultury Martin Baxa panu profesoru Miloši Horanskému medaili Artis Bohemiae Amicis 2022 za šíření dobrého jména české kultury v tuzemsku i v zahraničí…
Děkujeme, pane profesore!
Poslední rozloučení s prof. Horanským proběhne v pondělí 16. 1. ve 12:00 ve Velké obřadní síni Strašnického krematoria.
