Profesor Vostrý slaví 90. narozeniny

V neděli 24. ledna slaví profesor Jaroslav Vostrý krásné životní jubileum. Při této příležitosti sdílíme příspěvek mapující jeho výjimečnou profesní dráhu. PANE PROFESORE, DĚKUJEME, GRATULUJEME A PŘEJEME HODNĚ ZDRAVÍ!

JAROSLAV VOSTRÝ (24. 1. 1931) 

Student DAMU: v roce 1952 začal studovat obor divadelní věda a dramaturgie; ještě než skončí, je doporučen svým profesorem Františkem Götzem do redakce časopisu Divadlo jako elév, ale brzy je z něho řádný redaktor; absolvuje 1958 diplomovou prací o Leonidu Leonovovi (vyšla knižně pod názvem Člověk ve hře 1964); jeho spolužáky byli Jiřina Bohdalová, Luděk Munzar a také Ladislav Smoček – v DISKu byl dramaturgem jeho režie Laxnessovy hry Prodaná ukolébavka (prem. 31. 3. 1956), když jim profesoři zakázali uvést Rollandovo drama z francouzské revoluce Hra o lásce a smrti…

Divadelní kritik a teoretik: 1956–1964 působí v časopise Divadlo, v devětadvaceti letech se roku 1960 stává šéfredaktorem; uveřejňuje kritické analýzy současného divadla (mj. Krejčovy umělecké činnosti v činohře Národního divadla); po Janu Grossmanovi pozve ke spolupráci kolegy ze své generace: Milana Lukeše, Jana Císaře, Leoše Suchařípu, Ivana Vojtěcha, Zdeňka Hořínka a další; pod jeho vedením si časopis získává mezi divadelníky, ale i širší veřejností stále větší autoritu a oblibu.

Dramaturg, umělecký šéf, režisér a autor Činoherního klubu: od srpna 1964 se stává dramaturgem Státního divadelního studia, roky 1965–1972 věnuje Činohernímu klubu, který založí spolu s Ladislavem Smočkem; zahajují v únoru 1965 premiérou Smočkovy hry Piknik, kde hraje i Jan Kačer, který ještě s výtvarníkem Lubošem Hrůzou a skupinou mladých herců přichází do Činoherního klubu z  ostravského Divadla Petra Bezruče; a taky Josef Abrhám z Vinohrad; a Josef Somr a Pavel Landovský a po nich i Věra Galatíková z Pardubic; a rovnou z vojny Petr Čepek, a „na vlastní pěst“ i Jiří Hrzán a Jiří Kodet…  Jaroslav Vostrý pozve do Činoherního klubu Jiřího Menzela a autorsko-dramaturgicky s ním spolupracuje na inscenaci Machiavelliho Mandragory; pro dalšího filmového režiséra Evalda Schorma napíše se svou tehdejší ženou Alenou Vostrou dramatizaci Dostojevského Zločinu a trestu; v roce 1967 režíruje  Pinterovy Narozeniny a do roku 1972 ještě hru Aleny Vostré Na ostří nože, vlastní dramatizaci Voltairova Candida (ve spolupráci s A. Vostrou a J. Czivišem), vlastní adaptaci Lenzova Vychovatele a Leonovův Zlatý kočár… Z Činoherního klubu, který si pod jeho vedením  získal mezinárodní věhlas díky úspěšným zájezdům po Evropě včetně účasti na Světové divadelní sezoně 1970 v Londýně, musí Jaroslav Vostrý, zbavený funkce šéfa k 31. prosinci 1972, s koncem sezony odejít.

Režisérem po vlastech českých se Jaroslav Vostrý stává od poloviny 70. let, když ho vyhodí i z divadelní fakulty, kde předtím působil už od roku 1963, a když nemůže oficiálně pracovat jako dramaturg… Nevzdává se ani psaní pro divadlo, i když Tři v tom, které napsal pro herce Činoherního klubu, musí „pokrýt“ svým jménem režisér Jiří Menzel. V Činoherním studiu Ústí uvede vlastní hru Komtesa a pěchotní důstojník na motivy Lermontovovy novely; v Divadle J: Průchy Kladno, kde nakrátko působí i jako umělecký šéf, režíruje další svůj text, Dubrovnickou komedii, ale také Čechovovy aktovky, Gorkého Letní hosty, Shakespearova Romea a Julii a Aischylovu Oresteiu; v letech 1981–1986 je angažován do Východočeského divadla v Pardubicích, kde mimo jiné režíruje Feydeauovu komedii Ťululum, Molièrova Tartuffa a Višňový sad A. P. Čechova. A taky Šotolu, znovu Aischyla a Shakespeara… Skoro třicet inscenací.

Přesto stále učitelem Na přelomu 70. a 80. let trpěný zprvu zdarma, poté jako externista u několika ročníků v DISKu a na dálkovém studiu dramaturgie, než pro nedostatek pedagogů (náhlá emigrace) mohl zase začít učit v denním studiu; do časopisu Amatérská scéna píše seriály Úvod do režie, Předpoklady herectví a Úvod do studia postavy (1982–1986); roku 1987 se vrací jako interní pedagog na katedru režie a dramaturgie a dohání to, co kdysi na začátku 60. let začali s Františkem Štěpánkem a Janem Císařem – osnovy a skripta pro výuku nejen režie a dramaturgie: Ejzenštejnovy lekce divadelní režie (1987), Předpoklady hereckého projevu (1989), Dobrodružství tvoření (Amatérská scéna 1991). V roce 1990 konečně habilitován a vyzván k profesorskému řízení. V prvním polistopadovém senátu (Akademické radě) předsedou.

Zpátky do Činoherního klubu od prosince 1989 do jara 1993: osamostatnil Činoherní klub od Divadla na Vinohradech, ke kterému byl přičleněn v roce 1976; angažoval režiséra Jana Nebeského a několik mladých herců, poté – po zvolení rektorem AMU – předal ředitelování Vladimíru Strniskovi.

Zpátky do školy: V tříletém období svého rektorování (1993–1995) prosadil přípravu a schválení doktorského studia a rozvoj umělecko- a vědeckovýzkumné činnosti – z AMU se stala vysoká škola se statutem univerzity. Na nově vzniklé katedře činoherního divadla, spojující obory herectví, režie a dramaturgie, vede několik ročníků; ke spolupráci přizve Petra Čepka, Jiřího Hálka, Jana Nebeského a Vladimíra Strniska, v jeho ročnících působí i Věra Galatíková a Jan Vedral; prosazuje předměty Herecká propedeutika a Režijní, později Scénická propedeutika i Tvůrčí psaní, resp. Základy tvůrčího projevu; trvale usiluje o provázanost výuky ‘praktických’ uměleckých předmětů s vědomostními. Zaslouží se o vznik katedry teorie a kritiky, kterou vede v letech 1996–2001 coby platformu pro studium teoretické dramaturgie včetně založení celoškolních přednáškových cyklů Divadlo v kontextu západní / české kultury a Základy divadelního pojmosloví. V roce 2001 zakládá Ústav dramatické a scénické tvorby (dnes Ústav teorie scénické tvorby) a v jeho rámci vydává se svými spolupracovníky časopis Disk – 42 čísel čtvrtletníku vychází v letech 2002–2012; na jeho stránkách  také formuluje principy scénologie – praktické i teoretické reflexe scénických projevů „v životě“ a v umění, jejichž problematikou se od  roku 2005 zabývá také edice Disk; v její velké a malé řadě (dosud vyšlo celkem 62 svazků) publikují pedagogové, divadelní historici i praktičtí divadelníci a v neposlední řadě absolventi doktorského studia; její jednotlivé svazky jsou určeny – jak jinak – studentům DAMU a jiných škol i jejich pedagogům a dalším odborníkům i širší veřejnosti se zájmem o scénická umění.

Ceněn a oceňován je profesor Vostrý stále! Naposledy dostal od divadelníků cenu Thálie za celoživotní přínos českému divadlu a titul emeritního profesora AMU. Tvořit nepřestává – a učit (se) taky! Jednou řekl, že když je někdo starý, neznamená to ještě, že je mrtvý.

Z minulé i současné tvorby Jaroslava Vostrého:

Ve velké řadě edice Disk vyšla na konci roku 2020 jeho nová knižní studie Scénování a umění.

Nová edice Hry a scénické projekty zahajuje na konci ledna 2021 prvním svazkem, věnovaným „třem scénickým projektům na motivy komedie dell’arte“ Tři v tom (Tři v tom – Dubrovnická komedie – Lotos na mrazu). Vydává KANT – Karel Kerlický, Praha 2021

Dílo Jaroslava Vostrého

Dramatizace, transkripce, adaptace, hry (výběr)

1965 Zločin a trest (dramatizace románu F. M. Dostojevského; spoluautorka Alena Vostrá), premiéra v Činoherním klubu 1966, přeloženo do němčiny, holandštiny, norštiny, finštiny, polštiny a slovenštiny

1970 Candide (dramatizace Voltairovy novely; spoluautoři Alena Vostrá a Jan Cziviš), premiéra v Činoherním klubu 1970, přeloženo do finštiny, srbochorvatštiny a slovenštiny

1971 Vychovatel (adaptace hry J. M. R. Lenze Der Hofmeister), premiéra v Činoherním klubu 1972

1974 Clavijo (přepis stejnojmenné Goethovy hry), premiéra slovensky ve Štúdiu Novej scény v Bratislavě 1976 - krycí podpis D. Drašarová

1975 Komtesa a pěchotní důstojník (hra podle Lermontovovy novely Komtesa Mary), premiéra v Činoherním studiu v Ústí n. Labem *1977, přeloženo do slovenštiny; televizní verze vysílána poprvé 1981

1976 Být královnou v Samandalu (volné zpracování Gozziho hry Zobeida; spoluautorka Alena Vostrá), premiéra v Činoherním studiu v Ústí nad Labem 1977

1978 Dubrovnická komedie (na motivy dubrovnických anonymů ze XVII. st.), premiéra v Divadle Oldřicha Stibora v Olomouci 1979

1978 Idiot (dramatizace románu F. M. Dostojevského), premiéra v Divadle Oldřicha Stibora v Olomouci 1979

1979–80 Lotos na mrazu (tragédie dell’ arte), prvně v rámci „čteného divadla“ Divadla na Vinohradech 1989

1978 Tři v tom (komedie dell’ arte), premiéra v ČK 1978 – s krycím podpisem Jiřího Menzela; přeloženo do němčiny, maďarštiny, srbochorvatštiny a slovenštiny

1981 Záviš z Falkenštejna (transkripce Hálkovy tragédie), premiéra v Jihočeském divadle v Budějovicích 1987

1982 Salomena (transkripce Adámkovy tragédie), uvedena rozhlasová verze 1986

1986 Francesca di Rimini (transkripce Nerudovy tragédie pro rozhlas), uvedeno 1986

1987 Pravdivá historie o třech mušketýrech, kardinálovi, mylady a d’Artagnanovi (podle Dumase), premiéra v Činoherním studiu v Ústí nad Labem 1993

1988 Hra pro milující (transkripce Goethovy hry Stella), premiéra v Divadle S. K. Neumanna v Libni 1988

1991 Orestés (přetlumočení Eurípidovy tragédie), premiéra v Činoherním klubu 1991

1991 Utrpení mladého Medarda (překlad a úprava Schnitzlerovy hry Der junge Medardus), premiéra v Činoherním klubu 1991

1994 Čachtická paní (hra), rozhlasová verze uvedena 1994, divadelní v Národním divadle moravskoslezském 2000

1997 Červený a černý (dramatizace Stendhalova románu), premiéra v ostravském Národním divadle moravskoslezském 1997

 

Teoretické práce a monografie

1964 Člověk ve hře (studie o Leonidu Leonovovi), Praha: Orbis 1964

1987 Ejzenštejnovy lekce divadelní režie (skriptum DAMU), SPN 1987; prvních pět kapitol in: Slovenské divadlo, roč. 1986, č. 4

1982 O hereckém představování, vyd. OKS Praha-západ 1982

1983 Proměny herectví, vyd. OKS Praha-západ 1983

1979 „Úvod do režie“, Amatérská scéna, roč. 1979, č. 1–12

1980 „Předpoklady herectví“, Amatérská scéna, roč. 1980, č. 1–12

1982 „Úvod do studia postavy“, Amatérská scéna, roč. 1982, č. 4–9, roč. 1983, č. 1–7

1989 „Dobrodružství tvoření“, Amatérská scéna, 1989, č. 1–11

1990 Drama a dnešek (studie o dramatu), Praha: Československý spisovatel 1990, ISBN 80-202-0166-1

1991 Předpoklady hereckého projevu (učební text pro literárně-dramatické obory ZUŠ, hudebně-dramatická odd. konzervatoří a dramatické obory vysokých uměleckých škol), vyd. MŠMT 1991

1996 Petr Čepek. Talent a osud (monografie), Praha: Achát 1996, ISBN 80-902221-0-2

1998 O hercích a herectví (studie o herectví), Praha: Achát 1998, ISBN 80-902221-7-X

1996 Činoherní klub 1965–1972. Dramaturgie v praxi (studie o divadle), Praha: Divadelní ústav 1996, ISBN 80-7008-061-2

1997 Zdeněk Štěpánek. Herec a dějiny (monografie), Praha: Achát 1997, ISBN 80-902221-2-9

2001 Režie je umění (studie o režii), Praha: Akademie múzických umění v Praze 2001, 2009; ISBN 80-85883-93-7

2008 Obraz a příběh – Scéničnost ve výtvarném a dramatickém umění (spoluautor Miroslav Vojtěchovský) (soubor scénologických studií o dramatickém a výtvarném umění), Praha: KANT – Karel Kerlický & AMU v Praze 2008, ISBN 978-80-86970-86-8

2009 Je dnes ještě možné herecké umění? (Příspěvek ke scénologii herectví) (analýzy inscenací v předních berlínských a pařížských divadlech a hereckého umění jejich protagonistů), Praha: KANT – Karel Kerlický 2008; ISBN 978-80-7437-009-0

2010 Scénologie dramatu. Úvahy a interpretace (drama jako scénický projekt: na konkrétních příkladech sleduje autor opakující se vývoj od improvizovaného projevu k psanému dramatickému textu s důrazem na zkoumání jeho slovesné stránky), Praha: KANT – Karel Kerlický 2010; ISBN 978-80-7437-036-6

2012 Scénování v době všeobecné scénovanosti (Úvod do scénologie) (základní pojmy, které vymezují pole pro zkoumání doby „všeobecné scénovanosti“, v níž podle autorova přesvědčení žijeme, analyzuje a interpretuje autor na konkrétních příkladech z každodenního života i z oblasti umění), Praha: KANT – Karel Kerlický 2012, ISBN 978-80-7437-081-6

2013 „Zvláštní umění“, studie v monografii Sláva a bída herectví, věnované českému herectví nejen v době německé okupace, Praha: KANT – Karel Kerlický 2013, ss. 21–42; ISBN 978-80-7437-109-7

2014 O hercích a herectví (druhé, rozšířené a přepracované vydání monografie věnované herectví), Praha: KANT – Karel Kerlický 2014; ISBN 978-80-7437-141-7

2014 „Historické (politické, ideologické) a osobní“, in Frejkovy Schovávané na schodech (Poezie a politika) (studie v monografii věnovaná kontextu posledního veřejného vystoupení velkého českého režiséra před jeho sebevraždou), Praha: KANT – Karel Kerlický 2014, ss. 94–120; ISBN 978-80-7437-147-9

2014 „Divadlo, doba a divadelní ředitel“, in (týž – editor, spolueditorka Zuzana Sílová) Městská divadla pražská v éře Oty Ornesta (1950–1972) (studie v monografii věnované divadlu na pomezí zábavy a umění nahlíží problematiku v širním historicko-splečenském kontextu), Praha: KANT – Karel Kerlický 2013, ss. 5–32; ISBN 978-80-7437-145-5

2017 České drama a český hrdina (spoluautorka Zuzana Sílová) (soubor studií zkoumajících vztah postavy uměleckého díla a hrdiny „ve skutečnosti“), Praha: KANT – Karel Kerlický 2017; ISBN 978-80-7437-242-1

      2018 Stanislavského objev herecké kreativity a jeho sociokulturní souvislosti (od výkonu v roli k tvorbě postavy a od představení psaného textu k inscenaci), Praha: KANT – Karel Kerlický 2018; ISBN 978-80-7437-261-2

 

Dostupné audio a videomateriály:

Rozhovor s Janem Lukešem a Janem Schmidem v ČT – Třistatřicettři, 2011

Magický Činoherní klub 

Večer s Jaroslavem Vostrým – Český rozhlas 2015 – ukázka z pořadu

České drama a český hrdina – rozhlasový seriál na Vltavě 12 dílů

 

24. leden 2021

.