YVONNA, PRINCEZNA BURGUNDÁNSKÁ

2024, KATEDRA ČINOHERNÍHO DIVADLA (DAMU)

Inscenace 3. ročníku herectví a 1. magisterského ročníku režie-dramaturgie KČD.

Autor: Witold Gombrowicz.

„Někteří lidé jsou jako stvoření k tomu, aby ostatní provokovali a doháněli k šílenství. Takoví lidé žijí. Každý z nás má takového člověka.“

Princ Filip uvrhne z rozmaru královský dvůr do zmatku – představí mu svéráznou Yvonnu jako svou snoubenku. Královský dvůr je toho názoru, že je apatická, bez sex-appealu – v každém případě krajně nevhodná, jednoduše protože je svá.

Zvláštní a pro královský dvůr děsivé je na ní především to, že mlčí. A čím déle mlčí, tím silnější je odhodlání její mlčení přerušit. Zpočátku Yvonna snáší každé ponížení nepohnutě, ale čím déle trvá její tichý pohled, tím strašlivější jsou činy těch, kteří se v něm vidí jako v zrcadle. Aristokratická společnost, donucena ukázat svou pravou tvář, je tak chycena do spleti vlastních hříchů a ve snaze zachránit se, smývá vybledlé skvrny další krví.

Witold Gombrowicz (1904 – 1969), jeden z nejvýznamnějších představitelů polské moderny, od jehož narození letos uplynulo 120 let, v hořké absurdní komedii obnažuje téma kolektivní viny – s nenávistí odmítáme vše odlišné a nezastavíme se ani před násilím.

Do centra pozornosti staví hra lidskou omezenost i čím dál tím běžnější útoky na někoho, kdo nezapadá do zaběhlých společenských schémat a hierarchie. Yvonna na sebe bere podobu zrcadla – odráží zkostnatělou společnost a konfrontuje ji s obrazy sebe sama, které nemůže unést. Staví nás před otázku, kterou si dříve či později položíme všichni: Dokážeme se postavit svému odrazu v druhém člověku? V dnešním světě může být Yvonnou kdokoli a Witold Gombrowicz skrze ni pojmenovává stále aktuální společenské machinace.

„Člověk je hluboce závislý na svém odrazu v duši druhého člověka, i kdyby to byla duše kreténa.“

STUDENTI