1.  Původ divadla, legendy a teorie původu, herec a maska, zdroje divadelnosti

Brockett: Dějiny divadla 7 - 21, Kotte: Otázky původů, in Divadelní věda, s. 151 - 168; tamtéž Divadelnost, s. 183 - 210; Nátjašástra, in Zbavitel – Kalvodová: Pod praporem krále nebes, s. 11 - 14; Pilátová: Šiva tančí + A co hra. In Hnízdo Grotowského, s. 154 – 156, 445 – 447. Pavis: Divadelní umění. In Divadelní slovník, s. 97 – 99; Brook: Maska - opuštění skořápky, in Pohyblivý bod, s. 223 - 235;  H. Plessner: K antropologii herce + Hyvnar: Herectví jako antropologický experiment In:  Disk 24/ 2008, s. 21 – 28; Nikolaj Jevrejnov: Scénické ztvárnění života. Ex cathedra; Theatralia 01/ 2014, s. 119 – 148.     

2. Antické divadlo a drama, mystéria, tragédie a komedie

Stehlíková: Antické divadlo, nebo táž Řecké divadlo klasické doby s. 6 - 65, táž Římské divadlo s. 5 – 26; táž O mimu jen pár slov, Divadelní revue 2/1991, s. 51 – 58; táž Divadlo za časů Nerona a Seneky, s. 15 - 30, 135 - 164; Brockett  s. 22 - 44; Dostálová – Hošek: Antická mystéria; Aristoteles: Poetika, in Myšlení o divadle I, s. 11- 21; tamtéž Nietzsche: Zrození tragédie (79-90), Bergson: Smích (93-106), Gehlen: Struktura tragédie (141-157); J.-P. Vernant: Napětí a ambivalence v řecké tragédii, SaD  6/1992, s. 27 – 38; Lukianos: O tanci; Aischylos: Oresteia, Sofokles: Oidipus, Antigona, Euripides: Médeia, Bakchantky, Aristofanes: Jezdci, Žáby. Plautus: Komedie o strašidle; Lišák Pseudolus.

3. Středověké divadlo a drama, smíchová a duchovní kultura 

Brockett s. 100 - 148;  Kopecký: O divadle středověku - studie polemická, Divadelní revue číslo 0, 1990 s. 31 – 48; Stehlíková:  A co když je to divadlo? s. 7- 29,  119 -128, 58 - 64, 85 - 115; kalendárium s. 148 - 151; táž Potkala ho Smrti + Everyman – Kdokoli, Divadelní revue  4/1997 Hořínek: Svatý František, blázen pro Krista. In Duchovní dimenze divadla, s. 38 -45. Tamtéž Velké téma + Velký příběh křesťanství – pašijové hry v proměnách věků, s. 53 – 66; adaptace J. Kopecký O umučení a slavném vzkříšení Pána a Spasitele našeho...; týž O staré divadlo, DR 4/1991; M.Bachtin: François Rabelais a lidová smíchová kultura středověku a renesance,  s. 5 - 53; Heers: Svátky bláznů a karnevaly; Le Goff, Truong: Tělo ve středověké kultuře, s. 11 - 92; Hyvnar: O karnevalu a karnevalizaci. In Disk 18/ 2006, s. 131 – 135, Mastičkář; Adam de la Halle: Hra v loubí; Guardini: Liturgie jako hra, in Konec novověku, s. 31 – 37.  

4. Italské renesanční divadlo, komedie a  commedia dell´arte jako zdroj inspirace

Brockett  158-180, 338-341; Z. Digrin: Divadlo učenců a diplomatů, s. 41-70; Pavis: Divadelní slovník, s. 42 - 43. Kratochvíl: Ze světa komedie dell´arte. K. Braun: Divadelní prostor, s. 65 -101; Barba, Savarese: Tanec herců, Energetický jazyk, in Slovník divadelní antropologie, 123 - 128 + 213 -217; Machiavelli: Mandragora;  Goldoni: Sluha dvou pánů (film ze Strehlerovy inscenace), Gozzi: Turandot  (+ J. Honzl: Vachtangov, režisér básník, in Divadelní a literární podobizny s. 80 – 88); video Daria Fo, jeho hry. Hypotéza vzniku commedie od L. D. Blok: Záhadný tanec maureska, in Taneční zóna 4 - 5/2000, s. 40 – 43.

5. Alžbětinské divadlo a Shakespeare - profesionálové

Brockett s. 197 - 219; Alžbětinské divadlo I, II, III – obrazové přílohy; Marlowe: Tragická historie o doktoru Faustovi; Rut: Příběh a Shakespeare. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, Romeo a Julie, Richard III., Sen noci svatojanské, Kupec benátský, Jak se vám líbí, Veta za vetu, Hamlet, Othello, Macbeth, Král Lear, Coriolanus, Zimní pohádka, Bouře. Najděte v nich zprávy o alžbětinském divadle.  Pavis: Divadlo na divadle. In Divadelní slovník s. 109 – 110; Brook: Pohyblivý bod, s. 54 – 56, 84 – 111; Jan Kott: Shakespearovské črty, s. 9 – 83, Rekonstrukce hudby k Sh. dramatům.

6. Španělské divadlo zlatého věku – barokní divadlo náboženské a výchovné

Mikeš: Divadlo španělského zlatého věku, s. 7 - 17, 21 - 50, 101 - 134, 139 -142; Calderón: Velké divadlo světa, Život je sen. Hořínek: Duchovní cvičení pro herce. In: Duchovní dimenze divadla, s. 30 – 37; jezuitské divadlo, Komenský. Tirso de Molina: Sevillský svůdce a kamenný host. Calderon/ Grotowski Vytrvalý princ (filmový záznam), Jacková: Motiv divadla a herectví ve třech hrách o sv. Genesiovi (Lope, Biedermann, Renč) in Div. revue 3/2010, s. 38 – 45; táž Jezuitské školské drama v českých zemích, nebo táž Franciscus Lang a jezuitské divadlo + Lang: Pojednání o hereckém umění, in Disk 18/2006, s. 95 – 116; Kalista: Barokní tradice v našem divadle novodobé.

7. Francouzské divadlo a drama (barokní klasicismus, rokoko, osvícenství)

Brockett: s. 260 - 287, 341 - 364; Mikeš: Divadlo francouzského baroka, s. 7 - 40, 383 - 385;  Corneill: Cid; Moliére: Tartuffe, Don Juan, Skapinova šibalství; Voltaire: Candide; Marivaux: Hra lásky a náhody; video – moderní francouzská rekonstrukce Měšťáka šlechticem; Beaumarchais: Figarova svatba;  Diderot: Herecký paradox; Hyvnar: Obávaný polemik... s. 5 – 19; In Rousseau: Dopis d´Alembertovi, z dopisu s. 108 – 110.

8. Německé divadlo a drama od Hanswursta k osvícenství a ideálům (18. - 19. století)

Brockett: s. 376 - 389, 397 - 410; Lessing: Hamburská dramaturgie (Umění herecké, Voltaire a Shakespeare, Bázeň a soucit); Minna z Barnhelmu; Schiller: Úklady a láska; Goethe: Faust; Kleist: Rozbitý džbán, Princ Bedřich Homburský, Tanečník a loutka;  Grabbe: Žert, satira, ironie a hlubší význam; Büchner: Vojcek; Peter Scherhaufer: Velikáni režírujú albo Goethe a Schiller, In Čítanka z dejín divadelnej réžie II., s. 5 – 40; Andreas Kotte: Dramatické divadlo, in Divadelní věda, s. 62 – 69; Patočka: Romantismus, romantika, romantický a příbuzné pojmy, Divadlo květen 1969, s. 1- 5.

9. Vídeňské lidové divadlo a české divadlo – od lokální frašky k hrám mravoličným a kouzelným – tradice témat i stylu, písní - kupletů (Od Vlasty Buriana k E. F. Burianovi, V+W, S+Š a další ...)

Pavis: Divadelní slovník, s. 158 - 159 Vídeňské lidové divadlo, s. 14 - 101, tamtéž Nestroy: Dům čtyř letor, tamtéž Raimund (145 - 175) + Alpský král a nelida; Rio Preisner: Johann Nepomuk Nestroy, s. 7 - 23, 34 - 63; Macura: Znamení zrodu, 191-200  (Divadlo), 118 - 129 (Vlastenecká společnost); Klicpera: Veselohra na mostě, Žižkův meč; Tyl: Strakonický dudák, Fidlovačka.

10. Podoby romantismu (ruský, francouzský, polský a český) v dramatu a divadle 19. století

Vodička: Svět literatury, s. 211 - 222; kapitoly z Brocketta. Gribojedov: Hoře z rozumu; Gogol: Revizor, Ženitba; Puškin: Evžen Oněgin; Lermontov: Maškaráda; Hugo: Předmluva ke Cromwelovi, Hernani; Musset: S láskou se nežertuje; Dumas ml.: Dáma s kaméliemi; Macura: Znamení zrodu, kpt. Romantismus (s. 201 – 217); Mácha: Máj; Mickiewicz: Dziady (nebo interpretace Pilátová Hnízdo Grotowského, 415 - 420); Stendhal: Racin a Shakespeare; In Energické múzy, s. 31 – 151.

11. Vznik a proměny realismu (od poloviny 19. století století); začátky moderního divadla v iluzívním dramatu přelomu století, cesta k symbolismu a expresionismu

Brockett: s. 461 – shrnutí předcházející etapy, dále kpt. 13 + 14, s. 465 – 483, 506 - 515, 522 – 526; Císař: Přehled dějin českého divadla 2, s. 150 – 164; Ostrovskij: Bouře; Stroupežnický: Naši furianti; Preissová: Její pastorkyňa; Mrštíkové: Maryša; (Císař: Přehled dějin českého div. 2, s. 150 -164); Ibsen: Peer Gynt http://cs.wikipedia.org/wiki/ Henrik_Ibsen  (Kar. Stehlíková, recenze, např. Už zase lžeš, Peere), Opory společnosti, Nora, Divoká kachna; Strindberg: Slečna Julie (i s předmluvou), Tanec smrti, Hra snů; Ollén: Strindberg dramatik. In August Strindber: Hry I, s. 737 – 750; Čechov: Námluvy, Racek, Višňový sad; Strýček Váňa, Tři sestry; Wedekind: Procitnutí jara; Maeterlinck: Modrý pták, Slepci; Schnitzler: Zelený papoušek; Synge: Hrdina západu; Andrejev: Život člověka; Gorkij: Na dně; Miller: Smrt obchodního cestujícího; Wiliams: Sestup Orfeův; Topol: Konec masopustu.

12. Reformy evropského divadla, vize a realita proměny herectví a inscenace

Brockett: s. 516 - 564, 572 - 628, Popis nechtěného stavu z r. 1882 – Z historie: Mezi slávou a opovržením. In Sláva a bída herectví, s. 203 – 214. Srovnání „Velké“ divadelní reformy s tou druhou in K. Braun: Druhá divadelní reforma?, s. 13 – 29, 36 – 38; Craig: Herec a nadloutka, Loutkář 1993 /10 -12; Ryčlová: Ruské dilema, kapitola Stanislavskij; Hyvnar: Francouzská divadelní reforma, vybrané kpt. Stanislavskij, Suleržickij a jejich žáci (Mejerchold, Vachtangov, Michail Čechov); Copeau a jeho žáci (Jouvet, Dullin, Decroux), týž Herec v moderním divadle. Pilátová: Reformátoři, in Hnízdo Grotowského, s. 275 – 319; Jouvet: Nepřevtělený herec; Michail Čechov: Hercova cesta; R. Musil: „Zánik“ divadla, Divadlo říjen 1967, s. 58 - 64; Tairov: Odpoutané divadlo. 

13. Avantgardy – manifesty; jiné herectví a inscenace, inspirace, ismy

Dadaismus, surrealismus, futurismus, suprematismus, funkcionalismus - Dokumenty in M. De Micheli: Umělecké avantgardy dvacátého století, s. 253 - 355; V. Effenberger: Realita a poesie; ilustrace, vybrané kapitoly, s. 225 -274; Artaud: Divadlo a kultura.  Serafinovo divadlo. In: A. Artaud: Divadlo a jeho dvojenec; Kopecký: Život, dílo, sny. In Antonin Artaud, poslední z prokletých; Kapitoly z Hyvnar: Herec v moderním divadle; Odkaz české divadelní avantgardy (Honzl, Frejka, Burian); Schonberg: Několik poznámek o vzniku Československa a nástupu avantgardy + kap. 3 + 4,  in Osvobozené, s. 27 - 94; J. Burian: Nežádoucí návraty E. F. Buriana.

14. Epické, neiluzívní divadlo;  Brecht, jeho předchůdci a pokračovatelé

Grossman: Doslov in Bertolt Brecht: Myšlenky, s. 147 - 161. Tamtéž Pouliční scéna, s. 50 – 61; Brecht: Zadržitelný vzestup Artura Uie, Matka kuráž, Třígrošová opera;  John Gay: Žebrácká opera;  Frisch: Pan Biedermann a žháři;  Dűrrenmatt: Svatba pana Missisipiho, Návštěva staré dámy;  Weiss: Marat/Sade (záznam Brookovy inscenace); Augusto Boal a Divadlo fórum in Slovník světového divadla 1945 – 1990; in Pilátová: Hnízdo.., s. 365 - 366; Honzl: Pohyb divadelního znaku. In: Odkaz české divadelní avantgardy, s. 53 – 67; tamtéž E. F. Burian:  Dynamické divadlo (s. 34 - 43); Dűrrenmatt: Zapsáno + Problémy divadla. In: Stati a projevy o divadle, s. 69 - 71, 75 – 100; Vl. Just ed.: Z dílny malých scén.

15. Absurdní drama a divadlo, jeho předchůdci a pokračovatelé

Pavis: Absurdita, absurdní. In Divadelní slovník, s. 19 - 20. Rozdíly dramatiků ze západní a východní Evropy: Beckett: Čekání na Godota, Konec hry; Ionesco: Plešatá zpěvačka, Nosorožec; Genet: Balkón; Pinter: Narozeniny; Albee: Stalo se v ZOO; Handke: Spílání publiku; Mrožek: Policajti, Tango; Vyskočil: Haprdáns; Havel: Zahradní slavnost; Smoček: Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho;  Völker, Grimm, Esslin, Harder: Smysl nebo nesmysl ?; Grabbe: Žert, satira, ironie ..; Klicpera: Veselohra na mostě; Jarry: Král Ubu; Witkacy: Blázen a jeptiška; Majakovskij: Mystérie-buffa.

16. Druhá divadelní reforma a současné divadlo

Braun: Druhá divadelní reforma?, s. 30 - 137; Roubal: K obecným rysům alternativního divadla. In alt. divadlo, slovník českého alternativního divadla, s. 13 - 22; Grotowski: Odpověď Stanislavskému, in Texty III., s. 158 - 177; týž Svátek, in Pilátová, Hnízdo..., s. 428 – 435, tamtéž s. Divadlo – kultura, ISTA – s. 214 – 238, Divadelní antropologie s. 510 – 515; Kolankiewicz: Samba s bohy..., s. 515 – 521; Brook: Prázdný prostor. Dle volby jeden z tvůrců nebo souborů jako reprezentant reforem: Grotowski, Barba, Brook, Living Theatre, další generace: Teatr ósmego dnia, Akademia ruchu, Gardzienice, Schechner, Węgajty, DV 8, Divadlo Continuo, Farma v jeskyni apod. L. Kolankiewicz: Úvod k antropologii podívaných (v tisku);  Fenomén zkoušky: M. Rostain: Deník zkoušek tragédie Carmen Petera Brooka + doslov; Pilátová: Století zkoušek; Lehman: Postdramatické divadlo.

17. Autorské divadlo u nás i ve světě

Vyberte si 2 tvůrce a sledujte rozsah možností autorství (např. Dario Fo, Vyskočilovo Nedivadlo, Divadlo Járy Cimrmana, Ctibor Turba, Jaroslav Dušek, Pina Bausch, Christof Marthaler). Vyberte si dvě konkrétní díla a ukažte tvůrčí impulsy (událost, jev, fotografie, inzerát, atd.) i postupy (adaptace, parodie, výzkum, dokument apod.), např. Vyskočil: Haprdáns; VerTe Dance: Malý princ; Vosto 5 – Dechovka; Continuo - Klobouk, hvězdy, neštovice, Oběť; NIE – Má dlouhá cesta domů, Téměř zapomenuté vzpomínky, Konec všeho, co bylo ...; Farma v jeskyni Sclavi, – z vlastní divácké či tvůrčí zkušenosti.