O katedře

zajišťuje čtyřleté studium herectví na stupni magisterském, dále pak studium režie a dramaturgie na stupni bakalářském (tříleté) a navazujícím magisterském (dvouleté).

Katedra činoherního divadla poskytuje talentovaným zájemcům o činoherní herectví, režii a dramaturgii potřebnou průpravu k profesionálnímu uplatnění v divadle a příbuzných scénických oborech. Výuka je tedy totožná s kultivací talentů a realizuje se v předmětech, které rozvíjejí praktické dovednosti (tzn. kromě herecké, resp. režijní a dramaturgické tvorby ve scénické tvorbě, rozvíjející základy tvůrčí spolupráce, také v hlasové a pohybové výchově), i v předmětech orientovaných na teorii a historii scénických umění v kontextu kultury obecně i mediální kultury zvlášť. Výuka přitom staví na obecně přijatém pojetí moderní činohry, která představuje spojení mimického elementu s dramatickým a v herectví se tedy orientuje na vytváření postav a ve všech třech specializacích vychází z pojetí činohry jako svébytného umění, ve kterém scéna a drama představují dvě stránky téhož fenoménu.   

 

Historie katedry

1945

 

Předpoklady pro přerod konzervatoře ve vysokou uměleckou školu: 24. 7. premiéra Mahenova Nasreddina. Student herectví dramatického oddělení pražské konzervatoře Jaromír Pleskot režíruje své spolužáky, výpravu obstará prof. konzervatoře František Tröster, pro první představení půjčuje své divadlo E. F. Burian.

„Mistrovský ročník“ absolventů potvrzuje právo na vysokoškolské studium dramatického umění: 19. 9. obnovenou premiérou Nasreddina je fakticky založeno DIvadelní Studio Konzervatoře. U zrodu školního divadla, které tehdy sídlilo v Unitarii (Karlova ul. 8, dnes Divadlo Ta Fantastika), stáli scénograf prof. František Tröster a studenti herectví Jaromír Pleskot a Radovan Lukavský. Tito dva spolu s dalšími spolužáky tvořili tzv. mistrovský ročník, který se podílel na dalších inscenacích první poválečné sezony, které oceňovala kritika i nejširší publikum. Přestože DISK zahájil bez jakýchkoli dotací, na konci první poválečné sezony se stal jedním z nejziskovějších pražských divadel. Mimořádně úspěšná sezona 1945–1946 prakticky otevřela cestu k dobudování dramatického odboru nově vznikající Akademie múzických umění (ustavena dekretem prezidenta Beneše v říjnu 1945, organizační statut přijat v červnu 1946).


1946

 

Předpoklady pro vznik příštích kateder: Prof. Jiří Frejka se stává prvním děkanem dramatického odboru AMU: Zde jsou otevřeny obory režie, dramaturgie a scénografie; obor herectví se do roku 1948 studuje i nadále na dramatickém oddělení konzervatoře, které je s dramatickým odborem AMU úzce propojeno personálně i výukou. Provoz defakto řídí Dr. Miroslav Haller s tajemníkem školy Vladimírem Kováříkem, mezi přední pedagogy patří vedle Jiřího Frejky a scénografa Františka Tröstra herci Jiří Plachý, Miloš Nedbal, Ladislav Pešek, Karel Höger, pedagogem režie se stává František Salzer a krátce i Emil František Burian. Historii českého dramatu a kritiky se věnuje Josef Träger, jevištní mluvě Klementina Rektorisová.

Podle původních návrhů na transformaci studia dramatického umění, které za války vypracovávali Jiří Frejka s Miroslavem Hallerem a Františkem Tröstrem, mělo jít o plynulé propojení dvou stupňů přípravy: Na čtyřleté střední škole s roční přípravkou se věnovat praktickým elementům herectví a rozvíjení odbornosti, na dramatické fakultě pak v oborech dramaturgie, režie a scénického výtvarnictví absolvovat čtyřleté studium. V případě herectví měli přísně vybraní absolventi středoškolské výuky dovršovat (nejdéle dvouleté) školení v „divadelním studiu“ – tedy na inscenacích ve školním divadle DISK, které bylo společnou scénou pro konzervatoř i AMU – pod pedagogickým vedením a při spolupráci se studenty režie, dramaturgie a scénografie.


1948

 

V červnu 1948 se prof. Jiří Frejka na jeden rok stává rektorem AMU. Dramatické odělení konzervatoře zrušeno, obor herectví převeden na dramatický odbor AMU, jehož děkanem je do roku 1950 prof. František Götz.


1950

 

50. léta

Výuka na katedrách herectví a režie zůstávala propojena zejména v posledních ročnících při inscenacích ve školním divadle DISK. Mezi přední pedagogy herectví patřili Miloš Nedbal, Vlasta Fabianová, František Vnouček (vedoucí od roku 1955, kdy vystřídal B. Půlpánovou), Karel Höger, Radovan Lukavský, Vítězslav Vejražka, Leo Spáčil, krátce i Otomar Krejča, výuce jevištního pohybu se věnovaly Jarmila Kröschlová a Eva Kröschlová, jevištní mluvě Anna Rottová a Libuše Havelková. Na katedře režie vyučovali především František Salzer, Karel Palouš a Ota Ornest, zůstávali zde i Vladimír Adámek a Antonín Dvořák. Na katedře divadelní vědy a dramaturgie po smrti Jindřicha Honzla působili zejména praktičtí dramaturgové s autorskou či překladatelskou i historicko-kritickou erudicí František Götz, Jan Kopecký, František Vrba, Jaroslav Pokorný a krátce i Jan Grossman. Především díky iniciativě pedagoga Františka Černého, zaměřujícího se na historii českého divadla, se „divadelněvědní“ program katedry posléze vrátil roku 1960 zpátky na Filosofickou fakultu UK. Obor dramaturgie byl přičleněn k transformované katedře režijně-dramaturgické, v jejímž čele stál i nadále Antonín Dvořák.

 

 


1951

 

Důsledky poúnorových politických změn: Na základě nového zákona o vysokých školách (1950) se z dramatického odboru AMU stává divadelní fakulta; vznikají samostatné katedry herectví (vedoucí Božena Půlpánová), režie a scénografie (vedoucí Antonín Dvořák, obor scénografie vedl František Tröster), divadelní vědy a dramaturgie (vedoucí Jindřich Honzl, který již v roce 1950 dosáhl převedení „divadelního semináře“, založeného prof. Mukařovským na Filosofické fakultě, na DAMU). Délka vysokoškolského studia u všech oborů sjednocena na 4 roky.

 


1952

 

Červen: Prof. Jiří Frejka děkanem Janem Kopeckým propuštěn z místa vedoucího pedagoga režie. Přelom srpna a září: Na konferenci v Mladé Boleslavi schválena jako jediný možný model výuky zvulgarizovaná „metoda Konstantina Sergejeviče Stanislavského“, prosazovaná absolventy sovětské divadelní školy GITIS Vladimírem Adámkem a Evou Šmeralovou. Ze školy musí odejít (poté, co ji už v roce 1950 opustil Ladislav Pešek) i dlouholetý pedagog herectví, člen činohry Národního divadla Jiří Plachý.


1960

 

60. léta

Katedra herectví přišla o významného pedagoga střední generace Radovana Lukavského, který už v roce 1957 na konferenci Cíle a cesty výchovy na naší škole věcně kritizoval vulgarizovaný výklad a uplatňování „metody Stanislavského“ a znovu formuloval ucelenou vizi umělecké školy; pro svoje snahy však nenašel u vedení katedry pochopení. Naštěstí zůstávají studentům zachováni jejich nejoblíbenější pedagogové Miloš Nedbal a Vlasta Fabianová, z FAMU dochází vyučovat „herectví před kamerou“ legendární Karel Höger; vedle Luboše Pistoria, Oty Sklenčky, Vladimíra Stacha a Františka Laurina tu v letech 1968–69 krátce učí i Rudolf Hrušínský a Václav Voska. Na katedře režijně-dramaturgické začínají pedagogové František Štěpánek, Jaroslav Vostrý a Jan Císař pracovat na nových osnovách studijních plánů. Od roku 1964 je studium na této katedře prodlouženo na pět let, studium herectví zůstává čtyřleté.


1970

 

70. léta

Normalizační čistky způsobily, že některým pedagogům na obou katedrách byla ukončena činnost nebo snižovány úvazky. Po Rudolfu Hrušínském a Luboši Pistoriovi přišli studenti herectví o Karla Högra (odešel z AMU „dobrovolně“) a Vlastu Fabianovou (byla „odejita“ zcela nedobrovolně). Z katedry režie a dramaturgie musí odejít Ota Ornest, kmenový pedagog dramaturgie Jaroslav Vostrý se stává externistou.

Kontinuitu výuky zajišťují na katedře herectví vedle Miloše Nedbala Leo Spáčil, Ota Sklenčka a Vladimír Stach, politickými orgány je sem dosazena Světla Amortová. Vedle Evy Kröschlové, která vede „oddělení jevištního projevu“, učí jevištní pohyb Karel Bednář. Uměleckému přednesu se věnuje Marta Kučírková a Dana Musilová, techniku jevištní mluvy stále učí Libuše Havelková a Anna Rottová, v oblasti teorie jevištní mluvy s katedrou začíná spolupracovat PhDr. Jiřina Hůrková, CSc., přední odbornice na fonetiku a mluvenou komunikaci.

V roce 1977 se šéfem katedry herectví stává Zdeněk Buchvaldek, šéfem katedry režie a dramaturgie zůstává Antonín Dvořák. Režii v té době vyučují vedle Františka Štěpánka Evžen Němec, Evžen Sokolovský a Zdeněk Míka, dramaturgii Jan Císař, Eva Knotková a Marie Loucká.

 


1980

 

80. léta

Šéfem katedry herectví se v roce 1981 stává František Laurin, který postupně zve k výuce herce střední a mladší generace: Po Janu Přeučilovi a Regině Rázlové přichází Jaroslav Satoranský a především Jana Hlaváčová a František Němec, Věra Galatíková a Viktor Preiss, na samém konci 80. let i Daniela Kolářová a Ivan Rajmont.

Na katedru režie a dramaturgie přichází režisér Ladislav Vymětal, rozšiřuje se výuka televizní a rozhlasové režie a dramaturgie a členkami katedry se stávají televizní dramaturgyně Lidmila Hustolesová, Jana Dudková a Eva Marie Kavanová a režisérka Anna Procházková, rozhlasovou dramaturgii vyučuje Jarmila Strejčková, rozhlasovou režii Jan Lorman. Překladatelský seminář vede Alois Bejblík, autorský seminář Oldřich Daněk. V roce 1985 přebírá vedení katedry prof. Jan Císař, vedle začínajících pedagogů režiséra Jana Nováka a dramaturga Jana Vedrala se ke konci 80. let jako interní učitel vrací Jaroslav Vostrý.


1990

 

90. léta

Z důvodu polistopadových reforem na Divadelní fakultě došlo v roce 1992 ke spojení katedry herectví a katedry režie a dramaturgie v katedru činoherního divadla, kde se vyučují všechny tři obory. Postupně se vytvořily stabilní týmy pedagogů režie, dramaturgie a herectví, které vedou výuku po celou dobu studia – defakto se tedy obnovil léty prověřený model, který fungoval i při rozdělených katedrách. Výhodou spojení je užší vzájemná provázanost studijních plánů, které jsou částečně společné (především v jednom z hlavních uměleckých předmětů Scénická tvorba) při zachování specifických potřeb jednotlivých disciplín. Po Jiřím Fréharovi převzal vedení katedry v roce 1995 prof. Jan Císař. K pedagogické práci se mohl vrátit – bohužel nakrátko – Luboš Pistorius (zemřel 1997); k výuce herectví byli pozváni Jiří Adamíra (zemřel 1993) a Petr Čepek (zemřel 1994), kteří se přes krátkou dobu svého působení stali vedle Jany Hlaváčové, Věry Galatíkové a Ladislava Vymětala učiteli nejuznávanějšími a nejoblíbenějšími. K nim zakrátko přibývají Boris Rösner, Eva Salzmannová, Ladislav Mrkvička, Jaroslava Tvrzníková. K doyenům oboru režie a dramaturgie Františku Štěpánkovi, Janu Císařovi, Jaroslavu Vostrému (v letech 1993–1995 rektor AMU, v letech 1996–2001 šéf nově založené katedry teorie a kritiky) přibyl režisér Miloš Horanský, v letech 1994–1997 děkan fakulty, který se zasloužil o vybudování nové scény pro školní divadlo DISK. Dramaturgii vyučují vedle Jana Vedrala Daria Ullrichová a Johana Kudláčková, pedagogy režie se stávají Jan Burian a Jakub Korčák, později Jan Nebeský a krátce i Vladimír Strnisko a Petr Kracik. Vývoji a estetice hudebně-dramatického myšlení se věnuje prof. Vladimír Franz.


2000

 

Po roce 2000

V roce 2001 se vedoucím katedry stává prof. Jan Burian, jeho zástupkyní Mgr. Johana Kudláčková. V průběhu let se ustavují oborové kabinety: po prof. Janě Hlaváčové převzala vedení kabinetu herectví doc. Eva Salzmannová, kabinet režie vede doc. Jakub Korčák (zástupce vedoucího katedry, proděkan DAMU), kabinet dramaturgie prof. Daria Ullrichová, kabinet historie a teorie činoherního divadla doc. Zuzana Sílová. Kabinet hlasové výchovy převzala po doc. Jiřině Hůrkové (proděkanka DAMU 1995–2002, zemřela 2007) Mgr. Regina Szymiková, kabinet pohybové výchovy doc. Martin Pacek.


OSOBNOSTI Z HISTORIE KATEDRY