Místo: Divadelní fakulta AMU, Karlova 26, Praha 1, zasedací místnost S202 a Hallerův sál.
Datum a čas: 11. března 2020 od 14 hod.
Předsedkyně UR DAMU MgA. a Mgr. Doubravka Svobodová přivítala všechny přítomné členy UR DAMU, vysvětlila důvody nepřítomnosti jednotlivých členů UR DAMU a zahájila jednání. Dále informovala o dalších termínech zasedání UR DAMU. V roce 2020 se UR sejde 23. září 2020 a 18. listopadu 2020.
Prof. Jaroslav Provazník představil program jednání UR DAMU.
Kontrola usnášeníschopnosti UR:
Závěr: Navržený program listopadové UR DAMU byl schválen.
Prof. J. Provazník informoval členy UR DAMU o hlasování per rollam, které proběhlo ve dnech 29. až 31. ledna 2020. UR DAMU hlasovala o změně komise k habilitačnímu řízení MgA. Jiřího Havelky, Ph.D. Důvod změny: Původní členka komise Mgr. Jitka Pavlišová, Ph.D., se koncem roku 2019 stala akademickou pracovnicí AMU. V zájmu poměru externích a interních členů komise byl místo ní navržen do habilitační komise prof. Miroslav Plešák, JAMU.
Výsledek hlasování per rollam k 31. 1. 2020:
Závěr: UR DAMU schválila změnu složení komise k habilitačnímu řízení MgA. Jiřího Havelky, Ph. D.
Prof. J. Provazník UR DAMU představil nové složení habilitační komise pro nové habilitační řízení Mgr. art. Michala Vajdičky. Děkanka DAMU MgA. a Mgr. Doubravka Svobodová připomněla, že na minulém zasedání UR DAMU bylo ustanoveno, že pro nové habilitační řízení Mgr. art. Michala Vajdičky bude sestavena nová komise.
Návrh habilitační komise:
Kontrola usnášeníschopnosti UR:
Závěr: UR DAMU schválila složení habilitační komise k habilitačnímu řízení Mgr. art. Michala Vajdičky v navržené podobě.
Podle Statutu DAMU čl. 6, odst. 16: „Děkan DAMU po projednání v UR DAMU navrhuje kandidáty na čestný akademický titul ,doctor honoris causa‘ (dr. h. c.).“ Děkanka DAMU MgA. et Mgr. Doubravka Svobodová připomněla oslavy 75. výročí založení AMU, v jejichž rámci bude probíhat udělení čestných doktorátů. Na čestný doktorát byl navržen dlouholetý spolupracovník DAMU prof. Martin Huba jako významná osobnost česko-slovenského divadla. Tento návrh podpořil rektor AMU doc. Mgr. Jan Hančil, který připomněl působení prof. Huby na DAMU. Návrh projednalo také kolegium děkanky DAMU.
Kontrola usnášeníschopnosti UR:
Závěr: UR DAMU schválila udělení čestného doktorátu prof. Martinu Hubovi.
Informace o transformaci Výzkumného pracoviště KALD na Ústav pro výzkum a studium divadla alternativního a loutkového a divadelní tvorby ve specifických skupinách
Děkanka DAMU MgA. a Mgr. Doubravka Svobodová UR DAMU informovala o transformaci Výzkumného pracoviště KALD, které vede prof. Miroslav Klíma z důvodu terminologického sjednocení s dalšími vědecko-výzkumnými pracovišti DAMU, Ústavem teorie scénické tvorby DAMU (prof. Zuzana Sílová) a Ústavem pro výzkum a studium autorského herectví (prof. Ivan Vyskočil). Prof. Miroslav Klíma konstatoval, že v důsledku změny bude předefinována terminologie. Tajemnice DAMU Ing. Iva Štveráková dodala, že následně proběhne formální změna statutu DAMU.
Kontrola usnášeníschopnosti UR:
Závěr: UR DAMU schválila transformaci Výzkumného pracoviště KALD na Ústav pro výzkum a studium divadla alternativního a loutkového a divadelní tvorby ve specifických skupinách.
Obor: Dramatická umění.
Habilitační práce: Hledání nové smlouvy s divákem.
Habilitační komise: prof. Emília Vášáryová, odborník z oboru, pedagog VŠMU, Bratislava (předsedkyně); prof. Petr Oslzlý, Divadelní fakulta JAMU, Brno; prof. PhDr. Miroslav Plešák, Divadelní fakulta JAMU, Brno; prof. Miloslav Klíma, Divadelní fakulta AMU v Praze; prof. Jaroslav Etlík, Divadelní fakulta AMU v Praze.
Oponenti: doc. PhDr. Jan Dvořák, odborník z oboru; MgA. Lucia Repašská, Ph.D., Divadelní fakulta JAMU v Brně;Mgr. Art. Daniel Majling,Art.D., Slovenské národné divadlo, Bratislava.
Předsedkyně habilitační komise prof. Emília Vašáryová se z důvodu karantény v SND nemohla osobně habilitačního řízení účastnit, proto zaslala písemné vyjádření, kterým vyjadřuje obdiv k umělecké tvorbě MgA. J. Havelky, Ph.D., a jeho habilitační práci pokládá za vynikající.
Stanovisko habilitační komise:
Prof. Miloslav Klíma jako zástupce nepřítomné předsedkyně habilitační komise(viz čl. 3, odst. 1 Řádu habilitačního řízení a řízení ke jmenovaní profesorem AMU ze dne 3. července 2019) informoval UR DAMU o stanovisku komise a výsledcích hlasování. Komise se seznámila s oponentskými posudky a konstatovala, že všichni oponenti kladně hodnotí předložený soubor uměleckých děl (inscenace Regulace intimity, Dechovka a Vražda krále Gonzaga), stejně jako předložený soubor studií Hledání nové smlouvy s divákem. Habilitační komise poté shrnula velmi bohatou a pestrou uměleckou činnost uchazeče o habilitační řízení, která je zaměřena na kolektivní improvizaci jako metodu tvorby originálních autorských inscenací. Havelkovy inscenace jsou často na pomezí činoherního a alternativního, až pohybového či výtvarného divadla. Prof. Klíma rovněž připomněl jeho četná umělecká ocenění, mezinárodní umělecké spolupráce, a také jeho dlouholeté úspěšné pedagogické působení na KALD DAMU. Komise jednoznačně doporučila, aby bylo habilitační řízení uskutečněno. Výsledek hlasování komise: 4 hlasy pro, 0 hlasů proti, zdržel se 0; 1 člen komise byl omluven.
Vyjádření oponentů:
doc. PhDr. Jan Dvořák
Oponent Jan Dvořák řadí tvorbu Jiřího Havelky do kontextu dějin moderního českého divadla, jmenovitě vidí souvislost s tvůrci české historické avantgardy meziválečných let (Hilar, Honzl, Frejka, Burian) a dále s tvůrci šedesátých let (Grossman, Krejča). Připomněl také Jana Schmida, jehož byl ostatně Jiří Havelka na KALD DAMU žákem. Dále se oponent zabýval souborem studií Hledání nové smlouvy s divákem, z něhož vyzdvihuje úvahy o tématech divadelní alternativy, v nichž spatřuje přímou vazbu se zaměřením KALD, kde J. Havelka dlouhodobě pedagogicky působí. Divadelní alternativu u J. Havelky nalézá v provokaci, bouření se, nesouhlasu, alternativnost je v jeho případě zaměřena proti autoritářství, nastaveným normám, proti tradici a konvenci. V hlubším pojetí ji spatřuje v odmítnutí komfortních zón sociálního a uměleckého postavení. Doc. Dvořák oceňuje, že alternativní divadelní tvorba je pro J. Havelku přímo životním postojem. Oponent dále kladně hodnotí předložené inscenace Vražda krále Gonzaga (Dejvické divadlo, 2017), Dechovka (Vosto5, 2013) a Regulace intimity (DISK, 2014), které dokládající zálibu v dokumentárně-politickém divadle, v rekonstrukcích realistického dokumentu a také je vnímá jako výzvu ke komunikaci v režírovaném setkání s diváky.
MgA. Lucia Repašská, Ph.D. (nepřítomna, posudek přečetla Mgr. D. Svobodová)
Lucia Repašská předložený kompilát předložených esejů chápe jako teoretickou práci praktického divadelníka, který využívá vědeckou metodologií hravě a který na poli humanitních věd manévruje zcela svobodně. I když rešerše a průzkum odborné literatury, na kterou se autor odvolává, pokrývají spektrum oborů od sociologie přes psychologii, filosofii, neuroestetiku až k teorii herectví (Buber, Jouvet, Fischer-Lichteová, Tesař, Etlík, Turner, Goffman, Hogenová apod.), práce „nezavání“ akademismem. V centru zájmu bádání J. Havelky nestojí dílo ani tvůrce, ale význam tvorby jako takové. Oponentka oceňuje habilitantovo vnímání divadla jako významného společensky angažovaného prostředku veřejného prostoru. U tři předložených inscenací vidí L. Repašská nejen společná východiska, ale často i formální rozhraní. Dechovka atakuje téma identity národa a jeho vyrovnávání se s temnou minulostí po druhé světové válce. Regulace intimity je sondou do soukromí dvanácti studentů, jejímž prostřednictvím J. Havelka exponoval identitu člověka jako individua, a ve Vraždě krále Gonzaga zas na půdorysu hamletovské scény demaskuje mechanismy moci, jako to lze vidět např. v současném putinovském Rusku. Oponentka dále vysvětluje Havelkovo využití konceptu hry ve vztahu k realitě jako prostředku sebereflexe, přičemž se pojmem alternativní divadlo vymezuje pozice umění a umělce ve společnosti.
Mgr. Art. Daniel Majling, Art.D. (nepřítomen, posudek přečetl prof. J. Provazník)
Daniel Majling ve svém oponentském posudku uvádí, že Havelkovu autorskou metodu nebo poetiku definuje demokratizující termín dialog, jeho tvorbu vnímá jako neautoritativní, otevřenou názorům dalších tvůrců i diváků. Tato otevřenost vůči radikálně jinému je důsledným Havelkovým etickým uměleckým postojem. J. Havelka svými uměleckými projekty dokazuje, že umí navázat dialog s různými divadelními prostředími a ve všech vytvořit inscenace silné autorské výpovědi, osobní zaangažovanosti každého herce na tématu, o němž dílo vypovídá. Dále se oponent věnuje třem k habilitačnímu řízení předloženým inscenacím. Tyto inscenace jsou nastudované s třemi různými soubory – s nezávislým divadelním seskupením VOSTO5, tvořeným Havelkovými vrstevníky, s renomovaným souborem Dejvického divadla a do třetice se studenty KALD, kteří jsou mladší téměř o celou jednu generaci, než je jejich pedagog. Prostřednictvím nejen předložených inscenací charakterizuje D. Majlingrysy Havelkovy tvorby: osobitý divadelní jazyk, upřímnost hereckého výrazu, využití teatrálnosti životních situací (bytová schůze, besedy, rokování zastupitelstva) a společenská angažovanost.
Habilitační přednáška: Divadlo – simulace
MgA. J. Havelka, Ph.D., se ve své přednášce zaměřil na termín simulace a jeho užití v oblasti divadla. Termín nevnímá pejorativně (simulovat – lhát), nevychází přitom ani z Baudrillardovy teorie simulaker, kde simulakrum je virtuální kopií neexistujícího originálu, která je ovšem reálnější než skutečnost. Vzpírají se tomu především lidské aktivity, při nichž nedochází pouze ke generování znaků, ale přítomnému spolubytí, prožitku lidské vzájemnosti, kdy nad sémiotikou převládá fenomenologie, nad mimezí performativita a nad textualitou tělesnost. Nevirtuálními „simulacemi“ reality, resp. live simulacemi si pak J. Havelka vypomáhá při výuce i zkoušení autorských inscenací – viz např. název jednoho z posledních projektů Vosto5 Sametová simulace. Oblibu a společenskou rozšířenost simulací pak doložil praktickými příklady vytváření fikčních světů živými lidmi pro živé lidi a probíhajícími v přítomnosti: trenažéry, koncept středověké krčmy, kriminalistická rekonstrukce, živé tréninkové simulace (hasiči, první pomoc), rodinné konstelace, sociálně-psychologické experimenty, LARP (Live Action Role Play). Tyto simulace jsou Havelkovi důkazem, že rozkoš ze hry, hlas po přítomném prožitku alternativní reality a touha po časově omezeném životě v jiné identitě leží v samotném jádru našeho bytí.
Diskuze:
D. Svobodová položila otázku, jak funguje simulace v rámci výuky. J. Havelka odpověděl, že například v anglickém programu DOT se znejasňují hranice mezi tvůrcem, hercem a divákem, když tvůrce aplikuje simulační „přemýšlení přes diváka“. J. Hančil konstatoval, že jde o inspirativní přístup, že „myslet přes diváka“ je koncept, kterému herci dobře rozumějí. K. T.Tománek otevřel diskusio možnosti dialogu v procesu vztahu ke studentům. Je to předávání vzájemných zkušenosti a respektu k těmto zkušenostem. J. Havelka uvedl, že je důležité, aby během výuky neopakoval studentům tytéž poznatky. Důležité je s nimi vést dialog, přizvat je k práci nebo se zúčastnit jejich tvorby a tak oživovat výuku. Alice Koubová se zeptala na prvek manipulace, který spočívá v tom, že vždy je v průběhu tvorby někdo, kdo udává pravidla. J. Havelka reagoval, že divák na tato pravidla nemusí přistoupit, smlouva s divákem není předem daná, je „fluidní“ a otevřená.
Kontrola usnášeníschopnosti UR:
Hlasování:
Závěr: Návrh na jmenování MgA. Jiřího Havelky, Ph.D. docentem v oboru Dramatická umění získal potřebnou většinu hlasů všech členů UR DAMU. UR DAMU rozhodla postoupit návrh na jmenování MgA. Jiřího Havelky, Ph.D., docentem rektorovi AMU dle čl. 3 Řádu habilitačního řízení a řízení ke jmenování profesorem Akademie múzických umění v Praze.
Obor: Dramatická umění.
Habilitační práce: Myslet z druhého místa: K otázce performativní filosofie.
Komise: prof. Jaroslav Etlík, Divadelní fakulta AMU v Praze (předseda); prof. Ing. arch. Monika Mitášová, PhD., katedra dejín a teórieumenia, Filozofická fakulta, Trnavská univerzita, Centrum pro teoretická studia UK a AV ČR v Praze, Škola architektury AVU v Praze, FA TU v Liberci; doc. MgA. Marek Hlavica, Ph.D., ateliér rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky, Divadelní fakulta JAMU, Brno; doc. MgA. David Drozd, Ph.D., katedra divadelních studií, Filozofická fakulta MU, Brno; Mgr. Cyril Říha, Ph.D., Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze.
Oponenti: prof. PhDr. Vlastimil Zuska, CSc., katedra estetiky, Filozofická fakulta UK v Praze; doc. MgA. Pierre Nadaud, Divadelní fakulta JAMU, Brno; doc. Mgr. Martin Pšenička, Ph.D., katedra divadelní vědy, Filozofická fakulta UK v Praze.
Stanovisko habilitační komise:
Prof. Jaroslav Etlík jako předseda habilitační komise informoval UR DAMU o stanovisku komise a výsledcích hlasování. Konstatoval, že všichni oponenti hodnotí předloženou habilitační práci Alice Koubové jako zajímavou a inspirativní, v pozitivním slova smyslu provokativní. Dále ocenil uchazeččinu bohatou vědeckou publikační činnost a vůbec vědeckou práci v oblasti performativní filosofie, jejíž význam je v rozvoji spolupráce mezi filosofií a uměleckými scénami, kde se svou činností obrací nejen na odbornou veřejnost, ale i na širší publikum, a dále v podpoře celospolečenské diskuse o aktuálních společensko-politických tématech. Komise shrnula dosavadní pedagogickou činnost Alice Koubové, odborná ocenění a mezinárodní přesahy jejího působení. Komise konstatovala, že Alice Koubová, Ph.D. et Ph.D., má všechny předpoklady tomu, aby byla jmenována docentkou. Výsledek hlasování komise: 4 hlasy pro, 0 hlasů proti, zdržel se 0; 1 člen komise byl omluven.
Vyjádření oponentů:
doc. MgA. Pierre Nadaud
Pierre Nadaud úvahy Alice Koubové pokládá za fascinující, intelektuálně náročné a radikální, plné otázek. Stejně jako reformátoři, jakými byli Jacques Copeau nebo ÉtienneDecroux, kteří se rozhodli postavit do centra svého zájmu herce („divadlo je umění herce,“ prohlásil Decroux), se Alice Koubová zamýšlí dát „performera“ nebo „performerovy myšlenky“ do centra filosofování namísto filosofa. Její „filosofickou poetiku“ pak vnímá jako „velkou pravdu“, protože nás znovu přivádí k naší vlastní zkušenosti a umožňuje uvědomit si duchovno v našem těle, vehementně nutí ducha překonat slova, dostat se mimo slova, dostat se prostřednictvím zkušenosti za verbální vyjádření.
prof. PhDr. Vlastimil Zuska, CSc. (nepřítomen, posudek přečetl prof. J. Provazník)
Oponent vnímá studii Alice Koubové jako zajímavý, poučený a osobitý pokus o přístup k vývoji a dění v současné filosofii ze strany teatrologie a obecněji chápané performativity. Rozsah této perspektivy zahrnuje teorii řečových aktů, poststrukturalismus, antropologii, sociologii, psychologii a pochopitelně performační umění, ale i reflexi současného „osvobozování“ nejen umění z područí teoretického diskursu, divadelního představení z područí dramatického textu, výrazu z diskursu, filosofie ze zapsaného pojednání ve prospěch dialogu. Volbu relevantních autorů vnímá jako pečlivě vyargumentovanou. Dále se posudek věnuje hodnocení několika kapitol habilitační práce; teorie řečových aktů je zúžená na Austina, performativní filosofie se věnuje performačnímu umění a estetice performativity, ta je ovšem omezena jen na pojetí Eriky Fischer-Lichteové, kterou autorka oprávněně a přesně kritizuje či dekonstruuje. Za základ studie pokládá oponent kapitolu Hra a performance, která vychází z „kanonické“ práce J. Huizingy, a definuje hru a z ní odvozenou performanci jako autoteličnost, přerušení procesu uspokojování potřeb; hra je distancí od reality, zhutňuje skutečnost omezením (časoprostorovými pravidly) a expresí. Hlavní deficit kapitoly spatřuje oponent v tom, že postrádá analýzu estetické dimenze hry. Přesto oceňuje, vedle autorčiny rozsáhlé erudice a orientace v širokém spektru filosofických a uměnovědných směrů, schopnost samostatně domýšlet i „vymýšlet“ inspirativní a v pozitivním slova smyslu provokativní závěry.
doc. Mgr. Martin Pšenička, Ph.D.
Posudek Martina Pšeničky se zaměřil na pojetí performativní filosofie, které je inspirováno nestandardní filosofií nebo ne-filosofií Françoise Laruella. Tato filosofie chce utvářet nebo přesněji obnovovat (deteritorializovat) svůj domov, ohledávat svá různá občanství na hranici (z druhého místa), na ne-autoritativním, nearistokratickém rozhraní. Pak v těchto intencích performativní filosofie nechce být pouze akademickou disciplínou nebo post-filosofií, ale z podstaty politickým, občanským gestem, iniciativou, pobízející k ne-hierarchickému jednání nejen na poli filosofie. A. Koubová ve studii nachází zdroj performativní filosofie před J. L. Austinem a spojuje jej s fenomenologií, zejména pak fenomenologií expresivního fenoménu Maxe Schelera, nezůstává však pouze u lingvistického či filosoficko-jazykového impulsu, ale věnuje se i kulturně-antropologickému konceptu hry. Ten s odkazem na Rolfa Elberfelda chápe nejen jako zdroj, ale i jako prostředek „zacvičování se do světa“. Dále performativita či performativní filosofii nahlíží skrze lingvistickou teorii řečových aktů (J. L. Austina) a její následné poststrukturalistické revize Jacquese Derridy a Judith Butlerové. Oponent dále polemizuje s habilitantčinou radikální kritikou Estetiky performativity Eriky Fischer-Lichteové, kterou oponent vnímá jako přímou následovnici odkazu Maxe Hermanna, zakladatele oboru divadelní věda.
Habilitační přednáška: Performativní filosofie a její vztah k divadlu
Habilitační přednáška Alice Koubové se věnovala performativní filosofii, v níž nejde ale o to, aby filosofie pojala divadlo za předmět svého bádání a co nejpřesněji ho popsala ze své perspektivy. To, co se autorka snažila ukázat, je existence vzájemné závislosti mezi filosofií a divadelní performancí; tato vzájemná závislost je tvořivá, podpůrná, a dokonce vysoce etická a relevantní v současném sociálně-politickém kontextu. Filosofie se vzdává aspirace na to být „základním", „prvním" a tím zároveň dominantním přístupem k pravdě světa. Staví se vůči performanci na druhé místo. Navzdory tomu či paradoxně právě díky tomu, že se učí skrze intenzivní vztah s divadelní performancí, má performativní filosofie šanci kultivovat eticky i emočně zralý a odpovědný postoj ke světu a formulovat ho slovy.
V rámci přednášky představila A. Koubová také to, jak prakticky téma performativní filosofie zkoumá např. skrze nejrůznější aktivity související s výukou na DAMU. Na DAMU nabízí studentům možnosti filosofické reflexe různých divadelně relevantních fenoménů, snaží se být myšlenkovou oporou jejich vlastní tvorby a zároveň jim umožňuje sledovat, jak se díky umělecké tvorbě mění jejich vlastní uvažování o světě. Ve výucefilosofie nabízí studentům hledání souvislostí mezi uměním a společností a její sebereflexí. A. Koubová dále zmínila semináře uměleckého výzkumu na AMU i na jiných (i zahraničních) školách, které pořádá, stejně jako při veřejných diskusích na sociálně politická témata vázaná často na divadelní projekty (RespondArt ve studiu ALTA, festivaly Bazaar v divadle Alfréd ve Dvoře, Noc divadel v divadle Ponec, Festival politického divadla Frankfurt n. M., ND Talks v Národním divadle, Festival Pražské křižovatky apod.).
Diskuse:
V rámci rozpravy položil J. Vedral otázku týkající se rozporu ve vnímání klíčové práce Eriky Fischer LichteovéEstetika performativity. Tu A. Koubová ve svém výzkumu podrobuje kritice, což se setkalo s protichůdným postojem ve dvou posudcích. Estetik prof. Zuska s vývody autorky souhlasí, teatrolog M. Pšenička s nimi polemizuje. A. Koubová na polemiku reagovala poukázáním na skutečnost, že se E. Fischer-Lichteové nepodařilo vyřešit dualismus duše a těla a operovala s performativitoupouze na poli estetiky, nikoliv na poli sebeporozumění člověka, což vede k potvrzení mylného rozporu mezi duší a tělem. „Hra“ totiž otevírá operační pole k realizaci vnitřního přesvědčení Alice Koubové, „že umění, v mém případě především performance a divadlo, není od myšlení tak daleko, aby bylo nezbytné je studovat mimo všednost, v rámci estetických kvalit“.
Kontrola usnášeníschopnosti UR:
Hlasování:
Závěr: Návrh na jmenování RNDr. Mgr. Alice Koubové, Ph.D. et Ph.D., docentkou v oboru Dramatická umění získal potřebnou většinu hlasů všech členů UR DAMU. UR DAMU rozhodla postoupit návrh na jmenování RNDr. Mgr. Alice Koubové, Ph.D. et Ph.D. docentkou rektorovi AMU dle čl. 3 Řádu habilitačního řízení a řízení ke jmenování profesorem Akademie múzických umění v Praze.
Zapsala: Mgr. Olga Vlčková Ph.D.
Schválili:
děkanka Mgr. MgA. Doubravka Svobodová v. r.
proděkan prof. Jaroslav Provazník v. r.
15. května 2020
Divadelní fakulta Akademie múzických umění v Praze
Karlova 26
116 65 Praha 1
IČ: 61384984, DIČ: CZ61384984
ID datové schránky: ikwj9fx
Kontakt pro média
MgA. Tereza Došlová
tel.: 736 149 000
e-mail: tereza.doslova@damu.cz