Studium

stripe1stripe2stripe3stripe4stripe5stripe6

Teorie a praxe divadelní tvorby

KATEDRA TEORIE A KRITIKY - DOKTORSKÉ STUDIUM Studijní program DRAMATICKÁ UMĚNÍ

Vstupní požadavky

Uchazeč o doktorské studium teorie a dějin divadelní tvorby musí mít uzavřené magisterské studim na některé z vysokých divadelních škol, rovněž na oborech divadelní vědy, případně také na některé příbuzné umělecké vysoké škole se zaměřením na audiovizuální druhy umění, které jsou scénovány a předváděny divákům. Vstupním předpokladem je dobrá znalost alespoň jednoho cizího jazyka.

Cíl studia

Doktorské studium Teorie a praxe divadelní tvorby existuje a funguje při katedře teorie a kritiky divadelní fakulty AMU. Je zaměřeno na vnitřní procesy tvorby. To jest na pochody a postupy při vzniku divadelního díla, z toho vyplývající otázky metodické, zkoumající způsoby analýzy této sféry tvůrčí činnosti ve všech jednotlivých komponentech divadelního jazyka i v celku jeho systému a na hledání možností, jak uplatňovat výsledky tohoto teoretického poznání v divadelní praxi. Studium je interdisciplinární. Je otevřeno všem druhům, poddruhům a žánrům divadla i přesahům, jež divadlo zařazují do celkového duchovního, kulturního a uměleckého proudění doby, do vazeb s jinými druhy umění a dovolují nahlížet je jako fenomén umělecký i jev sociálního života. Z toho také plyne zkoumání a analýza divadla v těsném kontaktu např. se sociologií, dějinami umění, sémiotikou apod. Těžištěm spojujícím všechny souvislosti a příležitosti, které se v tomto pojetí nabízejí, je ovšem trvale princip předvádění stojící na pohybu hereckého komponentu v prostoru; tedy scéničnost jako základ a východisko divadelní tvorby. Klíčovým přístupem metodickým je přístup teoretický. Cíle a záměry studia mohou být však zaměřeny i historicky; diachronně. Smyslem takto diachronně koncipovaného doktorského studia teorie a praxe divadelní tvorby je zkoumání konkrétních jevů divadelního života minulosti s důrazem na teoretickou analýzu zobecňující její vlastnosti a hodnoty, jež zasáhly do vývoje divadelního jazyka a mohou sloužit jako inspirace i pro tvorbu současnou. Toto pojetí neznamená proto pouhé řazení faktů a událostí, ale do popředí vystupuje interpretace těch rysů minulosti, jež mohou mít platnost pro procesy probíhající v dnešní divadelní tvorbě.

Profil absolventa

Absolvent doktorského studia teorie a dějin divadla by měl být připraven na teoretickou činnost umožňující a realizující především pomoc divadelní praxi. A to:

  • v poloze teoretické zabývající se principy divadelní tvorby jak v jejích rozhodujících a nejširších imanentních příčinách a souvislostech tak ve vztahu k sociologickým podmínkám a funkcím této tvorby;
  • v poloze metodologické jako nauce o metodách divadelní tvorby a jejich využití při utváření scénického díla i při jiných činnostech (např. pedagogických) a v poloze uplatňující různé specifické metody jako postupy umožňující dosáhnout zcela konkrétních a specifických cílů
  • v poloze hodnocení umělecké tvorby (především oněch metodologických principů a metodických postupů) v kontextu celku divadla, jeho vývoje i současného stavu, jednotlivých druhů i komponentů; tato poloha může nebýt povahy kritické činnosti

 

Studijní předměty:

Teorie divadla
Teorie dramatu
Scénologie
Divadelní sociologie
Základní podoby a znaky jednotlivých druhů divadla
Vývoj jazyka moderního divadla
Divadlo v kontextu moderního umění

Další povinnosti:

Od druhého ročníku budou studenti doktorského studia teorie a dějin divadelní tvorby pověřováni dílčími úkoly ve výuce - a to jak na katedře teorie a kritiky tak podle dohody na dalších katedrách DAMU. Stejně tak budou zapojováni do praxe- a to jak ve výuce některých uměleckých předmětů na DAMU, tak především v procesu vzniku inscenace, v různých funkcích a podobách: stáže, asistence. Smyslem této práce je poznat modus generandi (v různých typech divadla produkujících různý druh divadelního jazyka) divadelního díla, tak i provozní podmínky, které tento modus generandi zabezpečují i určují.

Témata disertačních prací:

  • Interpretace textu
  • Proměny herecké tvorby v činohře pro druhé světové válce jako základní impuls pro vývoj herectví tohoto druhu divadla v druhé polovině 20. století
  • Současná podoba inscenačního divadla
  • Metody výuky herectví na českých vysokých divadelních školách od roku 1945
  • Vztah literatury a divadla; jeho předpoklady, možnosti a funkce při vzniku divadelního díla
  • Problémy divadelního scénování ve věku technické reprodukovatelnosti
  • Funkce a podoby divadelní režie v době druhé moderny
  • Divadlo jako médium - specifičnost představení jako zvláštního komunikačního aktu divadelní komunikace v době masových médií

 

Personální zabezpečení:

Pedagogové DAMU:

prof. Jaroslav Etlík

Prof.PhDr. Jan Císař, CSc.

prof. Jaroslav Vostrý

Doc. Daniela Jobertová, Ph.D.

prof. Jan Vedral, PhD.

Externisté:

prof. PhDr. Jan Hyvnar,CSc.

prof. PhDr. Pavel Janoušek, CSc.

Mgr. Martin Kaplický, Ph.D.

Mgr. David Drozd, Ph.D.

 

Oborová rada:

prof. Jaroslav Etlík – předseda

prof. PhDr. Jan Císař, CSc.

prof. PhDr. Pavel Janoušek, CSc.

doc. Daniela Jobertová, Ph.D.

doc. Jakub Korčák

prof. Karel Makonj

Doc. Jaroslav Provazník

David Drozd, Ph.D.

Prof. Jan Vedral, PhD.

prof. Jaroslav Vostrý

o.a. Martin Pšenička, Ph.D.