Katedra výchovné dramatiky

stripe1stripe2stripe3stripe4stripe5stripe6

OTÁZKY KE STÁTNÍ MAGISTERSKÉ ZKOUŠCE Z DRAMATICKÉ VÝCHOVY

A - TEORIE A HISTORIE DRAMATICKÉ VÝCHOVY, PEDAGOGIKA A PSYCHOLOGIE

A 1 Teorie a psychologie hry
Různé definice hry, různé přístupy ke hře - různé teorie her. Klasifikace her. Tvořivá hra. Hra a hraní v běžném životě. Hra a hraní v různých organizovaných systémech působení na člověka ve společnosti vč. vyučování. Specifika dramatické hry. Různé typy dramatického hraní (podle míry improvizovanosti, stylizace atd.).

A 2 Divadelnost, dramatičnost a výchova
Obecný význam principů divadelnosti a dramatičnosti pro výchovu. Žák jako příjemce divadelního umění. Scéničnost, divadelnost a dramatičnost jako zdroje žákovské aktivity. Proces a produkt. Výchovné možnosti divadla hraného dětmi, výchovné možnosti divadla ve výchově a vyučování (TIE), výchovné možnosti různých forem dramatické výchovy - srovnání. Využití divadelnosti (resp. scéničnosti) a dramatičnosti v různých edukačních systémech. Příp. poznámky k užití divadelních prostředků při reedukaci nebo terapii.

A 3 Dramatická výchova jako systém
Podstata oboru, základní pojmy. Dramatická výchova a dramatické umění. Dramatická výchova a výchova a vzdělávání. Pojetí dramatické výchovy v RVP ZV, RVP G a RVP ZUV. Proces dramatické výchovy, jeho součásti a struktura. Směry a formy dramatické výchovy ve světě.

A 4 Dětské divadlo a přednes a jejich místo v dramatické výchově
Divadlo a přednes ve vztahu k estetickému a osobnostnímu rozvoji. Proces a produkt v dramatické výchově. Význam inscenace a sólového přednesu ve výchovném procesu vzhledem k výchovnému cíli. Problém tvarování v dětském divadle. Význam veřejného vystoupení.

A 5 Divadelní aktivity dětí a mládeže od středověku do 19. století
Divadelní aktivity s dětmi a mládeží od středověku do osvícenství. Řádové školské divadlo. Schola ludus Jana Amose Komenského. Divadlo hrané dětmi v 19. století.

A 6 Pedagogika a škola 20. století a dramatická výchova
Vznik moderní dramatické výchovy pod vlivem reformních směrů 20. let 20. století, základní princip převratu pedagogické teorie a praxe v 1. polovině 20. století u nás a ve světě, styčné body dramatické výchovy a reformních směrů.

A 7 Vývoj dramatické výchovy od druhé poloviny 20. století
Vývoj dramatické výchovy ve světě a u nás po 2. světové válce. Současná pozice DV ve školských systémech v zahraničí a u nás.

A 8 Výchova a vyučování a dramatická výchova
Rozdíly v pojetí DV v různých institucích pro výchovu, vzdělávání a volný čas. DV ve škole: základní didaktické kategorie (výchova, vzdělání, vyučování; kurikulum, cíle, očekávané výstupy [RVP ZV, RVP G, RVP ZUV]; obsah / učivo, metody, organizační formy, metody řízení procesů učení [”třídní management”]) a jejich podoba v DV. Způsoby začlenění DV do systému školní práce - metody DV jako metody vzdělávání v různých oblastech / oborech vzdělání a výchovy a v průřezových tématech.

A 9 Cíle a hodnocení v dramatické výchově
Problematika cílů obecně a specifika cílů DV. Různé třídění cílů v DV. Cíle estetickovýchovné a uměleckovýchovné. Cíle v oblasti osobnostního, sociálního a morálního rozvoje. Cíle naukové a věcné. Cíle a jejich vztah k prostředkům DV. Cíle a hodnocení v DV. Hodnocení a očekávané výstupy (RVP). Způsoby hodnocení v dramatické výchově.

A 10 Metody a organizační formy dramatické výchovy
Metoda a organizační forma (z hlediska interakčního, časového a prostorového) - podstata a jejich vzájemný vztah. Základní a specifická metoda DV: hra v roli. Různé klasifikace metod dramatické výchovy. Průpravné hry a cvičení. Vztah metod dramatické výchovy a divadelních postupů a konvencí. Metody řízení učebních procesů („třídní management“). Metody hodnocení v DV. Uplatnění jiných metod vyučování a výchovy v DV.

A 11 Dramatická výchova z pohledu psychologie osobnosti a vývojové psychologie
Psychika, psychické procesy, stavy, získané dispozice a vlastnosti osobnosti (schopnosti, rysy, temperament, charakter, hodnotový systém, světový názor a životní filozofie, kreativita) a personální dovednosti (dovednosti pro sebeovlivnění, seberegulaci a život se sebou samým) - možnosti jejich ovlivňování prostřednictvím dramatické výchovy. Věkové zvláštnosti ve vztahu k DV a k divadlu hranému dětmi a mládeží. DV a dospělí a senioři.

A 12 Dramatická výchova z pohledu pedagogické a sociální psychologie
Psychosomatický základ hraní role. Učení obecně a učení hraním rolí ve fitkivní dramatické situaci (podmínky učení, motivace, potřeby, typy vnímání a strategie učení). Výchovné a vzdělávací možnosti „role“ - možnosti učení (se) faktům, pojmům, dovednostem, postojům a jednání. Fikce a učení. Typy zkušenostního učení v DV. Sociální učení a role. Typ kreativity rozvíjený hraním rolí. Meze a limity využití hraní rolí v edukaci.

A 13 Chování a komunikace jako cíl, obsah a prostředky výchovy a vzdělávání v dramatické a divadelní výchově
Scéničnost a mimodivadelní teatralita v běžném komunikačním chování. Divadlo jako komunikace. Vztah „komunikace - divadlo - DV“.  Základní pojmy teorie komunikace. Komunikační kódy a znaky v komunikaci. Pragmatika, komunikace a komunikační taktiky. Metody a formy osvojování dovedností komunikace a sociálních dovedností obecně v DV.

A 14 Interdisciplinární charakter dramatické výchovy
Hlavní obory umění, z nichž dramatická výchova vychází a na něž navazuje. Hlavní vědecké disciplíny, o které se DV opírá. Společenské vědy, které podporují kompetence učitele dramatické výchovy pro efektivní rozvoj žáků / klientů. Školní i jiné vzdělávací oblasti / obory, z nichž může DV čerpat učivo - obsah pro dramatickou hru. DV a ostatní obory estetické výchovy - podobnosti a odlišnosti. Možnosti prostupování DV a dalších školních předmětů / oborů (oblastí vzdělání a výchovy).

B - TEORIE DIVADLA A DRAMATU

B 1 Jevištní a reálná skutečnost
Fikce v divadle a v dramatické výchově. Mimesis. Výraz a obraz. Problematika znaku.

B 2 Situace a dramatická situace
Situace reálná a situace divadelní. Situace dramatická, jednání, vztahy, konflikt.

B 3 Improvizace a interpretace
Improvizace a interpretace v dramatické výchově a v divadle.

B 4 Základní druhy literatury; literární a divadelní text
Epika, lyrika, drama. Verš a próza. Struktura literárního díla. Jazykové a tematické prostředky. Kompozice a kompoziční postupy. Problematika fabule a syžetu, resp. dění, příběh a vyprávění. Vypravěč. Námět a téma. Dramatizace; scénář.

B 5 Literatura pro děti a mládež a dramatická výchova
Problematika intencionální a neintencionální četby dětí a mládeže. Nejstarší kapitoly literatury jako zdroj látek pro dramatickou výchovu. Základní žánry a žánrové varianty literární tvorby pro děti, jejich vývoj a proměny; možnosti jejich uplatnění v dramatickovýchovné práci (včetně divadla a přednesu).

B 6 Dialog a monolog

B 7 Druhy divadla
Složky divadla a jejich specifika a uspořádání v různých druzích divadla. Žánr a styl.

B 8 Tragédie a komedie

B 9 Dramaturgie a drama obecně a v dětském divadle
Principy výstavby dramatu. Dramaturgicko-režijní koncepce. Specifika textu pro dětský soubor a procesu jeho vzniku; dramaturgická východiska, kritéria výběru látek pro práci s dětmi. Problematika vztahu estetické funkce k funkcím mimoestetickým.

B 10 Divadelnost a dramatičnost
Divadelní komunikace. Základní charakteristika dramatu - literárního druhu a dramatu – činnosti. Vztah mezi divadelností a dramatičností. Inscenace jako dění smyslu. Struktura, systém, divadelní jazyk. Příběh, jevištní obraz a metafora ve vztahu k dramatickému napětí. Režie a její specifika v dětském a studentském divadle.

B 11 Loutkové divadlo
Specifika loutkového divadla, loutka jakožto znak, vztah loutka a herec, druhy a typy loutkového divadla a loutek, uplatnění postupů a výrazových prostředků loutkového divadla ve VD, dětské loutkové divadlo.

B 12 Přednes
Přednes jakožto interpretace literárního textu. Poznávání literárního díla a jeho hodnot při přípravě přednesového vystoupení. Hlavní a vedlejší činitelé básnického rytmu. Přednes sólový a kolektivní, typy kolektivního přednesu a divadla poezie, proces vzniku přednesového vystoupení, vztah přednašeče k divákovi, rozvoj osobnosti přednašeče.

B 13 Hra, hraní a herectví
Chování a jednání. Herecká postava a dramatická postava.

B 14 Složky hereckého projevu
Herectví prožívání a herectví představování. Ztotožnění a odstup. Přirozenost a stylizovanost. Zvláštnosti práce s "dětským hercem". Talent u dítěte. Stanislavskij a dramatická výchova.

B 15 Prostor
Reálný, jevištní a dramatický prostor. Prostor dramatického děje. Typy divadelních prostorů. Vliv tvaru divadelního prostoru na inscenaci.

B 16 Divadlo a divák, divadlo a společnost
Divadlo jako instituce a divadelní umění


C - DĚJINY DIVADLA - otázky pro tříleté magisterské studium

C 1 Původ divadla a jeho funkce v kulturním vývoji

C 2 Antika a její dědictví

C 3 Středověk a divadlo

C 4 Renesance a její dědictví

C 5 Komedie dell´arte

C 6 Fenomén Shakespeare

C 7 Baroko a divadlo ve Španělsku i jinde

C 8 Klasicismus a divadlo ve Francii i jinde

C 9 Fenomén Moliere

C 10 Osvícenství a divadlo

C 11 Romantismus v dějinách divadla

C 12 Realismus v dějinách divadla

C 13 Fenomén národních divadel

C 14 Problematika modernosti a divadlo

C 15 Ibsen a moderní divadlo

C 16 A. P. Čechov a moderní divadlo

C 17 Fenomén Stanislavskij

C 18 Problematika avantgardy

C 19 Fenomén Brecht

C 20 Tzv. absurdní drama a divadlo

C 21 J. Grotowski a jeho divadlo

Pozn.: Předpokládá se, že v odpovědi na každou otázku vezme posluchač v úvahu, čím se tato otázka dotýká i vývoje českého divadla.


C - DĚJINY DIVADLA - otázky pro dvouleté navazující magisterské studium

Student magisterského studia si pro státní zkoušku volí buď z otázek Ca, ty si táhne na místě, nebo volí variantu Cb - rozpravu k předem tažené otázce, na kterou se student zevrubně připraví studiem textů, odborné literatury, zhlédnutím představení apod.

Ca

Úroveň Ca 1-18 je určena pro magisterské studium, student si ji vytáhne na místě, pokud si nezvolí variantu otázek Cb (viz níže).

Ca 1. Aspekty původů divadla, zdroje divadelnosti (hra, tanec, zpěv, rituál, mystéria, maska, svátek, obyčeje, mýtus, vyprávění) a návraty k nim 

Brockett: Dějiny divadla 7- 21, Kotte: Otázky původů in Divadelní věda, s. 151-168; Nátjašástra , in Zbavitel – Kalvodová: Pod praporem krále nebes, s. 11 -14; Brook: Maska - opuštění skořápky, in Pohyblivý bod, s. 223 -235;Kolankiewicz: Samba s bohy, in Taneční zóna 5/2001, s.17-21; Kotte: Divadelnost, tamtéž s. 183 -210; Dostálová – Hošek: Antická mystéria; příklady z druhé divadelní reformy - Grotowski: Divadlo a rituál, SaD 9/1991, s. 59-60,  nebo Pilátová: Rousseau, Diderot a divadlo pro život. In Hnízdo Grotowského, s. 325 – 343) Martin Pehal: Rituál a tělesnost: ritologie Ronalda L. Grimese. In: Theatralia 1/2014, s. 25 – 50; J. Hyvnar: Jevreinovova apologie divadelnosti, Disk 29/2009 nebo N.Jevrejnov: Scénické ztvárnění života. Ex cathedra; Theatralia 01/ 2014, 119- 148,

Ca 2. Antické divadlo a drama jako inspirace

Stehlíková: Antické divadlo, nebo táž Řecké divadlo klasické doby s.6- 65, táž Římské divadlo s.5 – 26, Brockett s. 22-44,  Aristoteles: Poetika, in Myšlení o divadle I,  s. 11-21; tamtéž Nietzsche: Zrození tragédie (79-90), Bergson: Smích (93-106), Gehlen: Struktura tragédie (141-157) Aischylos: Oresteia; Sofokles: Oidipus, Antigona, Euripides: Médeia, Bakchantky, Aristofanes: Jezdci, Žáby. Plautus: Komedie o strašidle;Lišák Pseudolus; J.-P. Vernant: Napětí a ambivalence v řecké tragédii, SaD  6/1992, s. 27 – 38;Lukianos: O tanci; Stehlíková: Divadlo za časů Nerona a Seneky, s.15-30,135-164; Brockett 22 – 92, Aristoteles: Poetika. Schelling: O Aischylovi, Sofoklovi a Euripidovi. In: Myšlení o divadle I., s. 39 – 48. Tamtéž: Schopenhauer: Svět jako vůle a představa, s. 65 –74, Stehlíková:  O mimu jen pár slov, Divadelní revue 2/1991, s.51- 58, nebo táž: Co je nám po Hekubě, s. 15-196 - vybraná kapitola z 1-5 (otázky překladu, scény, provedení);Tertullianus: O hrách, str. 59-87, kpt.  5-12; L.H.Martin: Helénistická náboženství

Ca 3. Středověké divadlo a drama jako inspirace

Brockett s. 100- 148; Kopecký: O divadle středověku - studie polemická, Divadelní revue nr. 0, 1990, s. 31 – 48;  Heers: Svátky bláznů a karnevaly; Le Goff, Truong:Tělo ve středověké kultuře, s. 11 – 92; Stehlíková:  A co když je to divadlo? s. 7 – 29, 119 – 128, kalendárium 148-151; Stehlíková: Potkala ho smrti + EverymanKdokoli,  Divadelní  revue  4/1997; Guardini: Liturgie jako hrai, in Konec novověku,  31-37.  Adam de la Halle: Hra v loubí; M.Bachtin: François Rabelais a lidová smíchová kultura středověku a renesance s.  5- 53,  Schmitt: Svět středověkých gest ( s. 13 – 65, celá obrazová příloha) Hořínek: Svatý František, blázen pro Krista. In Duchovní dimenze divadla, s. 38 – 45. týž Velké téma + Velký příběh křesťanství – pašijové hry v proměnách věků, s. 53 – 66,  adaptace J.Kopecký O umučení a slavném vzkříšení Pána a Spasitele našeho...; týž O staré divadlo, DR 4/1991, nebo  DR 3/2008 tematická – např. J. Petružela: Actus groteskní  – k podobám pašijového příběhu u Michela de Ghelderode, , s. 31 – 36

Ca 4. Shakespearova jedinečnost -  inspirace

 Brockett:  Dějiny divadla, s. 197 – 227; Marlowe: Tragická historie o doktoru Faustovi; Rut: Příběh a Shakespeare. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, Romeo a Julie, Richard III., Sen noci svatojanské, Kupec benátský, Jak se vám líbí, Veta za vetu, Hamlet, Othello, Macbeth, Král Lear, Coriolanus, Zimní pohádka, Bouře. Vyberte si tři a v nich užití divadla/ divadelnosti k rozvoji příběhu a jako zprávy o alžb. divadle a herectví. Pavis: Divadlo na divadle. Divadelní slovník 109 – 110; porovnání různých překladů a inscenací v souvislosti s dobou a místem.  Kott: Shakespearovské črty, 9 – 83, Brook: Pohyblivý bod,  54-56, 84-111, dramata na Sh. motivy (např. Stoppard: Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi, Vyskočil: Haprdáns); Shakespeare ve filmu (např. Olivier, Zefirelli, Kurosawa apod.)

Ca 5. Barokní divadlo – aspirace a inspirace

Mikeš: Divadlo španělského zlatého věku, s. 7 – 17,  139 - 142; Frynta: Lope de Vega a jeho divadlo, Světová četba sv. 296;  Calderón: Velké divadlo světa,  Život je sen, Lékař své cti. Hořínek: Duchovní cvičení pro herce. In: Duchovní dimenze divadla 30 – 37;

Jacková:Jezuitské školské drama v českých zemích; Kalista: Tvář baroka; Mikeš: Div zlatého věku s.21-50, 71-94,101-134;Tirso de Molina: Sevillský svůdce a kamenný host. Hořínek: Duchovní dimenze 92 -100, Křesťanská transformace tragičnosti; Kalista: Barokní tradice v našem divadle novodobém. Jacková: Motiv  divadla a herectví ve třech hrách o sv. Genesiovi (Lope, Biedermann, Renč), Div. revue 3/2010, s. 38 – 45; Calderon/Grotowski Vytrvalý princ – záznam), Komenský: Labyrint světa a ráj srdce; J.Beneš: J.A.Komenský a drama; Jacková:  Franciscus Lang a jezuitské divadlo + Lang: Pojednání o hereckém umění, in Disk 18/2006, s. 95 - 116

Ca 6. Italské divadlo a commedia dell´arte jako inspirace

Brockett  158 – 180; Machiavelli: Mandragora;  Digrin: Divadlo učenců a diplomatů

s. 41 – 70; Pavis: Divadelní slovník, s. 42 – 43; K. Braun: Divadelní prostor, s. 65 – 101

Kratochvíl: Ze světa komedie dell´arte.; Brockett 338 – 341, Goldoni: Sluha dvou pánů /+ video Strehlerovy inscenace/, Gozzi: Turandot /+ J.Honzl: E.B. Vachtangov, režisér básník, in Divadelní a literární podobizny s. 80 - 88/; Barba, Savarese: Tanec herců, Energetický jazyk – in Slovník divadelní antropologie, 123-128 + 213 - 217; video Daria Fo. Hypotéza vzniku commedie L.D. Blok: Záhadný tanec maureska, in Taneční zóna 4-5/2000, s. 40 – 43

Ca 7. Francouzské divadlo v sedmnáctém a osmnáctém století, podoby divadla a

herectví (barokní klasicismus, od rokoka k osvícenství)

Brockett s. 260 – 287, 341- 364; Mikeš: Divadlo francouzského baroka, s.7-40, 383 –385; Corneill:Cid; Moliére:Tartuffe, Don Juan;Skapinova šibalství; Voltaire: Candide, Marivaux: Hra lásky a náhody; video – moderní francouzská rekonstrukce Měšťáka šlechticem; Beaumarchais: Figarova svatba. Diderot: Herecký paradox; Hyvnar: Obávaný polemik... s. 5-19. In Rousseau: Dopis d´Alembertovi, z dopisu s. 108 – 110)

Ca 8. Německé divadlo a drama od Hanswursta k osvícenství a ideálům

Brockett 369 – 389, 397 – 410; Lessing: Hamburská dramaturgie (Umění herecké, Voltaire a Shakespeare, Bázeň a soucit) Minna z Barnhelmu, Schiller: Úklady a láska; Goethe: Faust; Kleist: Rozbitý džbán; Grabbe: Žert, satira, ironie a hlubší význam; Büchner: Vojcek; Scherhaufer: Velikáni režírujú albo Goethe a Schiller. In Čítanka z dejín divadelnej réžie II., s. 5-40, Kotte: Dramatické divadlo, in  Divadelní věda, s. 62 – 69, Patočka: Romantismus, romantika, romantický  a příbuzné pojmy, Divadlo květen 1969, s. 1-5; Kleist: Princ Bedřich Homburský; Tanečník a loutka

Ca 9. Od lokální frašky k mravoličným a kouzelným hrám (tradice témat i stylu: humor, satira, dramatik je herec - divadelník, ne „umělec“

Vídeňské lidové divadlo, s. 14 – 22, tamtéž Nestroy: Dům čtyř letor. Tamtéž s. 400-413 Píseň a kuplet...; Rio Preisner: Johann Nepomuk Nestroy, s. 7-23, 34 -63; Macura: Znamení zrodu, 191-200 (Divadlo), s. 118- 129 (Vlastenecká společnost) ; Klicpera:  Veselohra na mostě, Tyl: Strakonický dudák; Pavis: Divadelní slovník,s.158- 159; Vídeňské lidové divadlo 22-101; tamtéž Raimund (145 -175) + Alpský král a nelida; Nestroy: Zlý  duch Lumpacivagabundus; Klicpera: Žižkův meč;Tyl: Fidlovačka

Ca 10. Ruský, francouzský, polský a český romantismus v dramatu a divadle

Vodička: Svět literatury (1995), s. 211 – 222; kapitoly z Brocketta. Gribojedov: Hoře z rozumu; Gogol:Revizor;Ženitba;Puškin: Evžen Oněgin, Lermontov: Maškaráda;  Hugo: Předmluva ke Cromwelovi, Hernani; Musset: S láskou se nežertuje; Dumas ml.: Dáma s kaméliemi; Frynta: Lermontov dramatik.(??) Záhadný Gogol ;Macura: Znamení zrodu, kpt. Romantismus (201 – 217), Mácha: Máj,   Mickiewicz: Dziady (nebo Hnízdo Grotowského, s. 415 – 420); Stendhal: Racin a Shakespeare; Proč není v r. 1836 není komedie možná. In Energické můzy.

Ca 11. Od realismu k symbolismu a expresionismu v dramatu XX. století

Brockett s. 461-464,  kpt. 13+ 14 s. 465-483, 506-515, 522-526. Ostrovskij: Bouře; Stroupežnický: Naši furianti; Preissová: Její pastorkyňa; Mrštíkové: Maryša; (Císař: Přehled dějin českého divadla 2, s.150 – 164); Ibsen: Opory společnosti, Nora, Divoká kachna; Strindberg: Slečna Julie, Čechov: Racek, Višňový sad, Strýček Váňa; Ibsen, Peer Gynt. http://cs.wikipedia.org/wiki/Henrik_Ibsen (Karolina Stehlíková, recenze, např. Už zase lžeš, Peere) Strindberg: Tanec smrti, Hra snů. Ollén: Strindberg dramatik. In August Strindber: Hry I, s. 737 – 750; Wedekind: Procitnutí jara; Jarry: Král Ubu; Maeterlinck: Modrý pták; Slepci; Schnitzler: Zelený papoušek; Synge: Hrdina západu; Andrejev: Život člověka, Gorkij: Na dně, Čechov: Višňový sad, Miller: Smrt obchodního cestujícího, Wiliams: Sestup Orfeův, Topol: Konec masopustu

Ca 12. „Velká divadelní reforma“,  proměny režie a interpretačního herectví

Brockett, s. 516 -564, 572 -575,   Z historie (1882): Mezi slávou a opovržením. In Sláva a bída herectví, s. 203 – 214. Wagner, Nietzsche: Zrození tragédie , in Myšlení o divadle, 85-90, Meiningenští, Appia, Craig: Herec a nadloutka, Loutkář 1993 /10-12. Divadla „svobodná“ a „umělecká“: Francie, Německo, Anglie, Rusko (Theâtre Libre, Freie Bűhne, Independent Theatre, Theâtre d´Art, Theâtre de l´Oeuvre. MCHT, Studia) J. Hyvnar: Dvě symbolistické vize herectví, in Herec v moderním divadle, s. 77-101. Týž Divadelní moderna, in Francouzská divadelní reforma,s.9-76; R.Musil: „Zánik“ divadla. Divadlo říjen 1967, s. 58-64; Tairov: Odpoutané divadlo; srovnání „Velké“ s „druhou“ divadelní reformou in K.Braun: Druhá divadelní reforma?, s.13-29,  36-38; Ivana Ryčlová: Ruské dilema, kpt. Stanislavskij. Pilátová: Reformátoři (Stanislavskij, Suleržickij, jejich žáci /Mejerchold, Vachtangov, Michail Čechov/; Copeau a jeho žáci /Jouvet, Dullin, Decroux/, Artaud; in Hnízdo Grotowského, s. 275 – 319;.Michail Čechov: Hercova cesta; Jouvet: Nepřevtělený herec.

Ca 13. čeští avantgardní tvůrci (Honzl, Frejka, Burian, V+W) – jejich začátky, konce a pokračovatelé v „malých scénách“ 

dadaismus, surrealismus, futurismus, suprematismus, funkcionalismus - Dokumenty in M. De Micheli: Umělecké avantgardy dvacátého století, s. 253 -355; V. Effenberger: Realita a poesie; ilustrace, vybrané kapitoly, s 225-274; Artaud: Divadlo a kultura.  Serafinovo divadlo. In: A. Artaud: Divadlo a jeho dvojenec.  Kopecký: Život, dílo, sny. In Antonin Artaud, poslední z prokletých; Kapitoly z Hyvnar: Herec v moderním divadle; Česká avantgarda, Devětsil, Osvobozené divadlo, V+W, syntetické divadlo E.F.Buriana; Odkaz české divadelní avantgardy (Honzl, Frejka, Burian) Schonberg:Několik poznámek o vzniku Československa a nástupu avantgardy + kap. 3+4,  in Osvobozené, s 27 -.94; J.Burian: Nežádoucí návraty E.F.Buriana, VJust ed.:Z dílny malých scén.

Ca 14. Epické, neiluzívní, modelové, vyprávěné divadlo –prostředky a styly vyprávění

 Grossman: Doslov in Bertolt Brecht: Myšlenky, s.147 -161. Tamtéž Pouliční scéna, s. 50 – 61. Brecht: Zadržitelný vzestup Artura Uie, Matka Kuráž, Třígrošová opera.  John Gay: Žebrácká opera. Frisch: Pan Biedermann a žháři. Dűrrenmatt: Manželství pana Missisipiho, Návštěva staré dámy. Weiss: Marat/Sade (film z Brookovy inscenace); Augusto Boal a Divadlo fórum in Slovník světového divadla 1945-1990; in Pilátová: Hnízdo..., s. 365-366.  Kotte: Epické divadlo, in Divadelní věda, s.69-73, Uhde: Brecht jako desperát. In O divadle 1, s. 322 – 340; Honzl:Pohyb divadelního znaku. In: Odkaz... avantgardy, s. 53-67.Tamtéž E.F.Burian:  Dynamické divadlo. (s. 34 -43). Dűrrenmatt: Zapsáno + Problémy divadla. In: F.D. Stati a projevy o divadle, s. 69. 71, 75 - 100. Frisch: Biografie: Hra. Z videozáznamů Dario Fo, Tadeusz Kantor; V. Just,ed. Z dílny malých scén

Ca 15. Podoby absurdity -  groteskna; předchůdci a pokračovatelé až do současnosti

Pavis: Absurdita, absurdní. In Divadelní slovník, 19-20. Rozdíly západních a východních dramatiků: Beckett: Čekání na Godota, Konec hry; Ionesco: Plešatá zpěvačka, Nosorožec; Genet: Balkón; Pinter: Narozeniny; Albee: Stalo se v ZOO; Mrožek: Policajti, Tango; Vyskočil: Haprdáns; Havel: Zahradní slavnost. Smoček: Podivné odpoledne... Handke: Spílání publiku. Rut: Ivan Vyskočil. Vždyť přece létat je o hubu; Völker, Grimm, Esslin, Harder: Smysl nebo nesmysl?; Grabbe: Žert, satira, ironie.., Klicpera: Veselohra na mostě; Jarry: Král Ubu; Witkacy: Blázen a jeptiška; Majakovskij:Mystérie-buffa;

Ca 16. Inscenační divadlo u nás i ve světě

režiséři, jejich divadla, herci, dramatici; vyberte si z českého či světového divadla XX stol. osobnost a její objevy a proměny v kontextu doby (např. Mejerchold, Tairov, Reinhardt, Hilar, Barrault, Villar, Burian, Jouvet, Dejmek, Strehler, Krejča, Radok, Vitez, Brook, Mnouchkinová... ) jako reprezentanta inscenační i pracovní proměny - fenomén divadelní zkoušky v dramatech a v realitě (Sen noci svatojanské, Hamlet, Versaillská improvizace, Šest postav, Císařův mim, Marat/Sade .. vodítko: M. Rostain: Deník zkoušek tragédie Carmen Petera Brooka + doslov Pilátová: Století zkoušek)

Ca 17. Autorské divadlo u nás i ve světě

vyberte si 2 tvůrce a sledujte rozsah možností autorství (např. Dario Fo, Vyskočilovo Nedivadlo, Divadlo Járy Cimrmana, Ctibor Turba, Jaroslav Dušek, Pina Bausch, Christof Marthaler), vyber si dvě konkrétní díla a ukaž tvůrčí impulsy (událost, jev, fotografie, inzerát, atd.) i postupy (adaptace, parodie, výzkum, dokument apod.), např. Vyskočil: Haprdáns, VerTe Dance: Malý princ, Vosto 5 – Dechovka, Continuo - Klobouk, hvězdy, neštovice, Oběť, NIE – Má dlouhá cesta domů, Téměř zapomenuté vzpomínky, Konec všeho, co bylo .., Farma v jeskyni Sclavi, – z vlastní divácké či tvůrčí zkušenosti.

Ca 18. Druhá divadelní reforma a současné divadlo

Braun: Druhá divadelní reforma? s.30-137.  Roubal: K obecným rysům alternativního divadla. In alt. divadlo, slovník českého alternativního divadla, s. 13 -22; Grotowski: Odpověď Stanislavskému, in Texty III., s. 158-177; týž Svátek, in Pilátová, Hnízdo Grotowského, s. 428 – 435, tamtéž s. Divadlo – kultura, ISTA – s. 214 – 238, Divadelní antropologie s. 510 –515; Brook: Prázdný prostor; dle volby jeden z tvůrců nebo souborů: Grotowski, Barba, Brook, Living Theatre, Teatr Ósmego dnia, Gardzienice, Akademia ruchu, Scena Plastyczna, Węgajty, Schechner, Divadlo Continuo, Farma v jeskyni.... L. Kolankiewicz: Úvod k antropologii podívaných (v tisku); Kotte: Divadelní věda; Lehman: Postdramatické divadlo

Cb

Průřezové otázky. V případě, že student volí variantu Cb, losuje otázku předem a ke zkoušce přistupuje s předem vypracovaným konceptem.

1. Divadlo a jeho boží tvůrce v akci: Nátjašástra, Euripides: Bakchantky, Calderon: Velké divadlo světa, Goethe: Faust, Tabori: Goldbergovské variace

2. Vina, pomsta a spravedlnost: Orestes, Antigona, Oidipus, Médeia, Hamlet, Shylock, Coriolanus, Angelo (Veta za vetu), Segismundo (Život je sen)  - až k Langerovi (Periferie) Mouchám (Sartre)  a Kláře Zachanasjanové (Návštěva staré dámy)

3. Hrob, hrobka, hřbitov, pohřebOresteia, Antigona, Quem queritis (Tři Marie), Everyman, hrob - hrobka u Shakespeara, Mickiewicz: Dziady, Wedekind: Probuzení jara

4. Svatba: Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, Sen noci..,Veta za vetu, Marivaux: Dvojí nestálost, Beaumarchais: Figarova svatba, Gogol: Ženitba, Smetana/Sabina: Prodaná nevěsta, Mrštíkové: Maryša; Preissová: Její pastorkyňa, Wyspiański: Veselka, Lorca: Krvavá svatba

5. Rodinné a politické drama v jednom: Oidipus, Antigona, Hamlet, Richard III., Lear, Segismundo (Život je sen), Úklady a láska, Matka Kuráž...,

6. Identita: od osudu ke hře a zpět: identita daná (Orestes, Antigona, Kassandra), hledaná (Oidipus, Segismundo - je život sen?  ), vydobývaná (Macbeth, Richard III.), objevovaná (Lear); proměněná (Genesius in Renč:Císařův mim); „opravovaná“  Frisch: Biografie: hra.

7. Volitelná /přiřčená identita: komické/tragikomické proměny identity, fiktivní identita - převleky, hraní, předstírání (Aristofanes, Machiavelli, Shakespeare, Marivaux, Goldoni, Gogol, Ibsen, Schnitzler, Synge, Pirandello, Gombrowicz, Pinter) viz Pavis s. 337 -338

8. Čest nebo prestiž? Lope de Vega – Fuente ovejuna, Don Juan (Tirsův a Moliérův), Don  Gutierro (Lékař své cti),  Cid  (Corneillův), Minna z Barnhelmu, Luisa Müllerová

9. Sluhové a jejich proměny: od Aristofana, Shakespeara, Moliéra, Goldoniho přes Marivauxe až ke Strindbergovi (Slečna Julie) Čechovovi, Beckettovi a Genetovi

10. Mluvkové: Paflagon, Dottore, Don Juan, Richard III., Menenius, Chlestakov, Krista Mahon, Hugo Pludek atd.

11. Šašci, blázni, podoby šílenství (Foucault: Dějiny šílenství) Bakchantky; Hra v loubí, Cervantes, Shakespeare, Büchner, Witkacy, Weiss: Marat/Sade

12. Doktoři (i falešní) Hra v loubí, dottore, Mandragora, Zdravý nemocný, doktoři u Ibsena, u Čechova

13. Peníze: Pseudolus, Komedie o strašidle, Benátský kupec, Scapino, Lakomec, Minna z Barnhelmu, Švanda dudák, Nora, Višňový sad, Matka Kuráž, Smrt obchodního cestujícího, Návštěva staré dámy

14. Člověk a systém:  funkcionáři - soudce (Rozbitý džbán), zpovědník (Mandragora), tajemník Wurm (Úklady a láska), stráže (Veselohra na mostě), učitelé (Procitnutí jara) tajemník Smrťák (Konec masopustu); +  oběti (Luisa, Eva, Vojcek, Bedřich Homburský, Vendulka a Melichar, Val Xavier, Jindřich Král ) boj o funkce ponocného (Naši furianti), krále (Ubu), šéfa (Arturo Ui),zahajovače, likvidátora; člověk a systém: spolupracovníci (Vocílka, Pan Biedermann a žháři, Obchodní cestující Willy Loman,,Hugo Pludek, Mrožkovi policajti)

15. Romantická láska: Úklady a láska, Evžen Oněgin, Maškaráda, S láskou se nežertuje

16. Mužský a ženský svět – dramatické hrdinky konce 19 století: Káťa, Maryša, Jenůfa, Nora, Hedda, Slečna Julie atd.

17. Divadlo na divadle: Shakespeare, Genesius, Pirandello, Čechov - Racek, Schnitzler: Zelený papoušek,


D - DIDAKTIKA DRAMATICKÉ VÝCHOVY

D 1 Hodnocení žáka v procesu dramatické výchovy; sebehodnocení učitele
Vztah cílů a hodnocení, znalost žákovy osobnosti a charakteru skupiny, učitelova sebereflexe, formy a techniky hodnocení v dramatické výchově.

D 2 Podoby dramatické výchovy v různých formách výchovné a vzdělávací práce
Rozdíly v typech hodin. Zdůvodnění vlastní volby určitého typu a směru dramatické výchovy.

D 3 Literatura a její uplatnění v dramatické výchově
Literatura jako inspirace a předloha pro práci v dramatické výchově. Vliv DV na chápání literatury. Volba literární předlohy pro DV, její kritéria. Dramatické prvky a postupy v literární výchově. Literární tvořivost dětí.

D 4 Plánování lekce dramatické výchovy
Jednotlivé fáze přípravy – potřeby žáků, cíle (“hra pro učitele” a “ pro žáka”), téma, námět nebo předloha, jejich zpracování, příprava otázek, náhradní náměty a témata. Zahájení a uzavření hodiny, hlavní obsah hodiny. Připravenost učitele na změny v plánu.
D 5 Strategie vedení v dramatické výchově
Vedenost a spontaneita, postupné kroky, budování důvěry a fikce, vedení k experimentaci. Metody a techniky řízení vyučování v dramatické výchově. Pozitivní přístup učitele - klima a atmosféra v dramatické výchově. Sebepozorování a metody jeho odstranění.

D 6 Počáteční práce a práce pokročilá
Práce s různými věkovými skupinami. Práce se začínajícími a pokročilými hráči a specifika každé z nich.

D 7 Využití prvků jiných umění v dramatické výchově
Výtvarné nebo hudební dílo, předmět, kostým, maska jako motivační prvek. Psaní, kreslení, zvukový a hudební projev jako součást procesu dramatické výchovy.

D 8 Stavba různých typů lekcí dramatické výchovy
Školní (“strukturované”) drama: jeho význam, funkce a stavba; typy dramat; techniky strukturování (konvence).
Tvořivé drama: improvizace podle příběhu.
Hodiny využívající her a cvičení: jejich funkce a smysl v dramatické výchově.