Katedra výchovné dramatiky

stripe1stripe2stripe3stripe4stripe5stripe6

OTÁZKY K BAKALÁŘSKÉ ZKOUŠCE Z DRAMATICKÉ VÝCHOVY

A – TEORIE A DIDAKTIKA DRAMATICKÉ VÝCHOVY, PEDAGOGIKA A PSYCHOLOGIE


A 1 - Dramatická výchova jako systém
Podstata oboru, základní pojmy. DV a dramatické umění. DV a výchova. Proces dramatické výchovy, jeho součásti a struktura. Vztahy DV k příbuzným oborům. Typy výchovně vzdělávacích divadelních aktivit.

A 2 - Dětské divadlo a dětský přednes jako součást dramatické výchovy
DV a osobnostní a estetický rozvoj. Problematika procesu a produktu v dramatické výchově. Význam inscenační práce ve výchovném procesu. Proces vzniku inscenace. Specifika textu pro dětský soubor, kritéria výběru látek. Metody práce v dětském divadle, dětském loutkovém divadle a přednesu. Veřejné vystupování v práci s dětmi a mládeží a problematika reprizování.

A 3 - Pedagogika, výchova a vyučování a dramatická výchova
DV a reformní směry 20. let 20. století, základní princip převratu pedagogické teorie a praxe ve 20. století, styčné body DV a reformních směrů. Vývoj DV u nás.

A 4 - Současný stav dramatické výchovy
Současná pozice DV v našich pedagogických dokumentech. Rozdíly v pojetí DV v různých institucích pro výchovu, vzdělávání a volný čas. DV ve škole: základní didaktické kategorie a jejich aplikace v oblasti DV. Různé způsoby začlenění DV do systému školní práce.

A 5 - Psychologie vyučování dramatické výchovy
Osobnost a možnosti ovlivnění jejích složek prostřednictvím DV. Druhy učení a DV. DV jako prostředek socializace, rozvíjení sociálních vztahů a dovedností v DV. Kreativita a DV. Komunikace a DV. DV a sociálně psychologický výcvik.

A 6 - Cíle a hodnoty dramatické výchovy
Cíle DV v kontextu estetické výchovy, specifické cíle DV. Formulace cílů ve vztahu k žákovi, skupině, obsahu a různým formám DV. Dramatická výchova jako samostatný předmět, dramatickovýchovné metody ve výuce jiných předmětů.

A 7 - Žák, učitel, učivo a metody
Volba metod přiměřených žákovi, skupině, cíli, učivu a učiteli. Vztah plánovitosti a improvizace při vyučování DV. Možnosti a limity DV pro různé věkové stupně a stupně školy, odlišnosti metod práce.

A 8 - Hra a dramatická hra
Podstata jevu “hra”, různá pojetí a definice. Spontánní hra, didaktická hra, průpravné hry a cvičení, dramatická hra. Možnosti, limity a rizika dramatické hry.

A 9 - Metody a formy dramatické výchovy
Různé klasifikace metod DV. Průpravné hry a cvičení. Dramatická hra. Školní (strukturované) drama. Metody řízení učebních procesů (třídní management).

A 10 - Strukturování dramatické práce
Školní (strukturované) drama – jeho vymezení, smysl, plánování. Metody a techniky (konvence) strukturování dramatické práce, jejich funkce, výhody a limity.

A 11 - Hodnocení v procesu dramatické výchovy
Vztah cílů a hodnocení. Učitelova citlivost pro individualitu a skupinu. Kritéria a metody hodnocení v dramatické výchově.

A 12 - Plánování v dramatické výchově
Fáze přípravy učitele. Příprava výchozího materiálu (látky) a témat. Připravenost učitele na změny v plánu; učitelova improvizace.

A 13 - Strategie vedení v dramatické výchově
Různé typy dramatickovýchovných lekcí. Výukové postoje učitele DV. Vedenost a spontaneita. Základní typy vedení dramatickovýchovné lekce (zvl. boční vedení, učitel v roli). Motivace. Instrukce a reflexe v DV. Úloha otázky v DV. Sebepozorování a metody jeho odstranění.


B - HISTORIE A TEORIE DIVADLA

1.  Legendy a teorie o původu divadla

Brockett: Dějiny divadla 7- 21, Kotte: Otázky původů in Divadelní věda, s. 151-168; Nátjašástra , in Zbavitel – Kalvodová: Pod praporem krále nebes, s. 11 -14; Brook: Maska - opuštění skořápky, in Pohyblivý bod, s. 223 -235;Kolankiewicz: Samba s bohy, in Taneční zóna 5/2001, s.17-21

2. Antické divadlo a drama, tragédie a komedie

Stehlíková: Antické divadlo, nebo táž Řecké divadlo klasické doby s.6- 65, táž Římské divadlo s.5 – 26, Brockett s. 22-44,  Aristoteles: Poetika, in Myšlení o divadle I,  s. 11-21; tamtéž Nietzsche: Zrození tragédie (79-90), Bergson: Smích (93-106), Gehlen: Struktura tragédie (141-157) Aischylos: Oresteia; Sofokles: Oidipus, Antigona, Euripides: Médeia, Bakchantky, Aristofanes: Jezdci, Žáby. Plautus: Komedie o strašidle;Lišák Pseudolus; J.-P. Vernant: Napětí a ambivalence v řecké tragédii, SaD  6/1992, s. 27 – 38;Lukianos: O tanci; Stehlíková: Divadlo za časů Nerona a Seneky, s.15-30,135-164;

3. Středověké divadlo a drama, smíchová a duchovní kultura

Brockett s. 100- 148; Kopecký: O divadle středověku - studie polemická, Divadelní revue nr. 0, 1990, s. 31 – 48;  Heers: Svátky bláznů a karnevaly; Le Goff, Truong:Tělo ve středověké kultuře, s. 11 – 92; Stehlíková:  A co když je to divadlo? s. 7 – 29, 119 – 128, kalendárium 148-151; Stehlíková: Potkala ho smrti + EverymanKdokoli,  Divadelní  revue  4/1997; Guardini: Liturgie jako hrai, in Konec novověku,  31-37.  Adam de la Halle: Hra v loubí

4. Alžbětinské divadlo a Shakespeare - profesionálové

 Brockett:  Dějiny divadla, s. 197 – 227; Marlowe: Tragická historie o doktoru Faustovi; Rut: Příběh a Shakespeare. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, Romeo a Julie, Richard III., Sen noci svatojanské, Kupec benátský, Jak se vám líbí, Veta za vetu, Hamlet, Othello, Macbeth, Král Lear, Coriolanus, Zimní pohádka, Bouře. Vyberte si tři a v nich užití divadla/ divadelnosti k rozvoji příběhu a jako zprávy o alžb. divadle a herectví. Pavis: Divadlo na divadle. Divadelní slovník 109 - 110

5. Španělské divadlo zlatého věku – barokní divadlo duchovní a výchovné

Mikeš: Divadlo španělského zlatého věku, s. 7 – 17,  139 - 142; Frynta: Lope de Vega a jeho divadlo, Světová četba sv. 296;  Calderón: Velké divadlo světa,  Život je sen, Lékař své cti. Hořínek: Duchovní cvičení pro herce. In: Duchovní dimenze divadla 30 – 37;

Jacková:Jezuitské školské drama v českých zemích,

6. Italské renesanční divadlo, komedie a  commedia dell´arte

Brockett  158 – 180; Machiavelli: Mandragora;  Digrin: Divadlo učenců a diplomatů

s. 41 – 70; Pavis: Divadelní slovník, s. 42 – 43; K. Braun: Divadelní prostor, s. 65 – 101

Kratochvíl: Ze světa komedie dell´arte.

7. Francouzské divadlo a drama v sedmnáctém a osmnáctém století

Brockett s. 260 – 287, 341- 364; Mikeš: Divadlo francouzského baroka, s.7-40, 383 –385; Corneill:Cid; Moliére:Tartuffe, Don Juan;Skapinova šibalství; Voltaire: Candide, Marivaux: Hra lásky a náhody; video – moderní francouzská rekonstrukce Měšťáka šlechticem

8. Německé divadlo a drama od osmnáctého do půlky devatenáctého století

Brockett 369 – 389, 397 – 410; Lessing: Hamburská dramaturgie (Umění herecké, Voltaire a Shakespeare, Bázeň a soucit) Minna z Barnhelmu, Schiller: Úklady a láska; Goethe: Faust; Kleist: Rozbitý džbán; Grabbe: Žert, satira, ironie a hlubší význam; Büchner: Vojcek

9. Vídeňské lidové divadlo a české divadlo

Vídeňské lidové divadlo, s. 14 – 22, tamtéž Nestroy: Dům čtyř letor. Tamtéž s. 400-413 Píseň a kuplet...; Rio Preisner: Johann Nepomuk Nestroy, s. 7-23, 34 -63; Macura: Znamení zrodu, 191-200 (Divadlo), s. 118- 129 (Vlastenecká společnost) ; Klicpera:  Veselohra na mostě, Tyl: Strakonický dudák; Pavis: Divadelní slovník,s.158- 159; 

10. Podoby romantismu: ruské a francouzské divadlo devatenáctého století

Vodička: Svět literatury (1995), s. 211 – 222; kapitoly z Brocketta. Gribojedov: Hoře z rozumu; Gogol:Revizor;Ženitba;Puškin: Evžen Oněgin, Lermontov: Maškaráda;  Hugo: Předmluva ke Cromwelovi, Hernani; Musset: S láskou se nežertuje; Dumas ml.: Dáma s kaméliemi; Frynta: Lermontov dramatik.(??) Záhadný Gogol

11. Podoby realismu: začátky moderního dramatu

Brockett s. 461-464,  kpt. 13+ 14 s. 465-483, 506-515, 522-526. Ostrovskij: Bouře; Stroupežnický: Naši furianti; Preissová: Její pastorkyňa; Mrštíkové: Maryša; (Císař: Přehled dějin českého divadla 2, s.150 – 164); Ibsen: Opory společnosti, Nora, Divoká kachna; Strindberg: Slečna Julie, Čechov: Racek, Višňový sad, Strýček Váňa

12. Reformy evropského divadla, inscenace - vize a realita, změna světa i divadla - tzv. Velká divadelní reforma (soubor, režisér, inscenace)

Brockett, s. 516 -564, 572 -575,   Z historie (1882): Mezi slávou a opovržením. In Sláva a bída herectví, s. 203 – 214. Wagner, Nietzsche: Zrození tragédie , in Myšlení o divadle, 85-90, Meiningenští, Appia, Craig: Herec a nadloutka, Loutkář 1993 /10-12. Divadla „svobodná“ a „umělecká“: Francie, Německo, Anglie, Rusko (Theâtre Libre, Freie Bűhne, Independent Theatre, Theâtre d´Art, Theâtre de l´Oeuvre. MCHT, Studia) J. Hyvnar: Dvě symbolistické vize herectví, in Herec v moderním divadle, s. 77-101. Týž Divadelní moderna, in Francouzská divadelní reforma,s.9-76; R.Musil: „Zánik“ divadla. Divadlo říjen 1967, s. 58-64; Tairov: Odpoutané divadlo

13. Avantgardy – manifesty; jiné herectví a inscenace, „ismy“

dadaismus, surrealismus, futurismus, suprematismus, funkcionalismus - Dokumenty in M. De Micheli: Umělecké avantgardy dvacátého století, s. 253 -355; V. Effenberger: Realita a poesie; ilustrace, vybrané kapitoly, s 225-274; Artaud: Divadlo a kultura.  Serafinovo divadlo. In: A. Artaud: Divadlo a jeho dvojenec.  Kopecký: Život, dílo, sny. In Antonin Artaud, poslední z prokletých; Kapitoly z Hyvnar: Herec v moderním divadle; Česká avantgarda, Devětsil, Osvobozené divadlo, V+W, syntetické divadlo E.F.Buriana

14. Epické divadlo, Brecht, jeho předchůdci a pokračovatelé

 Grossman: Doslov in Bertolt Brecht: Myšlenky, s.147 -161. Tamtéž Pouliční scéna, s. 50 – 61. Brecht: Zadržitelný vzestup Artura Uie, Matka Kuráž, Třígrošová opera.  John Gay: Žebrácká opera. Frisch: Pan Biedermann a žháři. Dűrrenmatt: Manželství pana Missisipiho, Návštěva staré dámy. Weiss: Marat/Sade (film z Brookovy inscenace); Augusto Boal a Divadlo fórum in Slovník světového divadla 1945-1990; in Pilátová: Hnízdo..., s. 365-366.  Kotte: Epické divadlo, in Divadelní věda, s.69-73, Uhde: Brecht jako desperát. In O divadle 1, s. 322 - 340

15. Absurdní drama a divadlo

Pavis: Absurdita, absurdní. In Divadelní slovník, 19-20. Rozdíly západních a východních dramatiků: Beckett: Čekání na Godota, Konec hry; Ionesco: Plešatá zpěvačka, Nosorožec; Genet: Balkón; Pinter: Narozeniny; Albee: Stalo se v ZOO; Mrožek: Policajti, Tango; Vyskočil: Haprdáns; Havel: Zahradní slavnost. Smoček: Podivné odpoledne... Handke: Spílání publiku. Rut: Ivan Vyskočil. Vždyť přece létat je o hubu.

16. Inscenační divadlo u nás i ve světě

 režiséři, jejich divadla, herci, dramatici; vyberte si z českého či světového divadla XX stol. osobnost a její objevy a proměny v kontextu doby (např. Mejerchold, Tairov, Reinhardt, Hilar, Barrault, Villar, Burian, Jouvet, Dejmek, Strehler, Krejča, Radok, Vitez, Brook, Mnouchkinová... ) jako reprezentanta inscenační i pracovní proměny - fenomén divadelní zkoušky v dramatech a v realitě (Sen noci svatojanské, Hamlet, Versaillská improvizace, Šest postav, Císařův mim, Marat/Sade .. vodítko: M. Rostain: Deník zkoušek tragédie Carmen Petera Brooka + doslov Pilátová: Století zkoušek)

17. Autorské divadlo u nás i ve světě

vyberte si 2 tvůrce a sledujte rozsah možností autorství (např. Dario Fo, Vyskočilovo Nedivadlo, Divadlo Járy Cimrmana, Ctibor Turba, Jaroslav Dušek, Pina Bausch, Christof Marthaler), vyber si dvě konkrétní díla a ukaž tvůrčí impulsy (událost, jev, fotografie, inzerát, atd.) i postupy (adaptace, parodie, výzkum, dokument apod.), např. Vyskočil: Haprdáns, VerTe Dance: Malý princ, Vosto 5 – Dechovka, Continuo - Klobouk, hvězdy, neštovice, Oběť, NIE – Má dlouhá cesta domů, Téměř zapomenuté vzpomínky, Konec všeho, co bylo .., Farma v jeskyni Sclavi, – z vlastní divácké či tvůrčí zkušenosti.

18. Druhá divadelní reforma

Braun: Druhá divadelní reforma? s.30-137.  Roubal: K obecným rysům alternativního divadla. In alt. divadlo, slovník českého alternativního divadla, s. 13 -22; Grotowski: Odpověď Stanislavskému, in Texty III., s. 158-177; týž Svátek, in Pilátová, Hnízdo Grotowského, s. 428 – 435, tamtéž s. Divadlo – kultura, ISTA – s. 214 – 238, Divadelní antropologie s. 510 –515; Brook: Prázdný prostor.