Katedra teorie a kritiky

stripe1

Doktorandi

Barbora Etlíková Vystudovala Katedru teorie a kritiky na DAMU, kde se zaměřovala jak na divadelní teorii (ve své magisterské práci Postmoderní česká režie v teorii a praxi), tak na divadelní kritiku (mj. jako šéfredaktorka časopisu Hybris). V současnosti píše kritiky, recenze či "drobnější" žánry pro všemožná (hlavně) divadelní periodika, třeba pro Loutkář, Divadelní noviny, Svět a divadlo nebo pro blog Nadivadlo. Vedle toho pracuje mj. na dizertačním projektu, který je zaměřený na teorii kritiky. Zkoumá, jaké nástroje může kritika používat pro popis divadelního představení jakožto jedinečné události.
David Pizinger Narodil se v Písku. Vystudoval kulturní historii v Českých Budějovicích a divadelní režii na JAMU. Má rád Ladislava Klímu, Josefa Čapka a Gábinu Pyšnou. Je milující otec, muž, bratr a syn. Je doktorandem na KTK, zabývá se dramaturgií Avignonského festivalu a podobami evropského divadla v současnosti. Živí se manuální prací.
Karolina Plicková Absolvovala obor teatrologie na Katedře divadelní vědy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kde se zabývala zejména poetikou absurdního divadla, historií a dramaturgií Divadla Na zábradlí a nonverbálním divadlem, což všechno vyústilo v její diplomovou práci o české skupině pohybového divadla Pantomima Alfreda Jarryho (za niž získala Cenu Václava Königsmarka). Tématem její disertační práce na DAMU jsou současné podoby českého i zahraničního autorského divadla (někdy zvaného devised theatre). Zajímá se o divadlo postdramatické i „predramatické“, textové i netextové, pohybové i statické a o současný tanec, překládá a píše o divadle a tanci mj. do časopisu Svět a divadlo.
Kateřina Součková Vystudovala Katedru teorie a kritky na DAMU. Ve svém doktorském studiu navazuje na svou diplomovou práci Dokumentární divadlo – dokumentárnost a divadelní dílo a zabývá se tím, jakým způsobem divák vnímá vztah mezi znakovou a „skutečnostní“ rovinou divadelního díla. Tuto problematiku prozkoumává i na poli praktického divadla v rámci své činnosti dramaturgické. Ráda píše pohádky pro Český rozhlas a přemýšlí nad specifičností středoevropského kulturního prostoru.
Katharina Schmitt Katharina Schmitt, režisérka a dramatička, studovala činoherní režii na DAMU, od roku 2006 působí v Praze a v Berlíně. Její texty a inscenace se v posledních letech hrály na scénách v Německu (Thalia Theater Hamburg, Schauspiel Leipzig, Schauspiel Stuttgart, Theaterhaus Jena, Staatstheater Oldenburg, Staatstheater Wiesbaden, Theater Baden-Baden) a v České Republice (Divadlo Komedie, Meetfactory, Ostravské Dny Nové Hudby). Je kmenovou režisérkou Studia Hrdinů, kde inscenovala, mimo jiné, Černá zrcadla Arna Schmidta (2013), Krev Wälsungů Thomase Manna (2014) a O slavnosti a hostech podle filmu Jana Němce (2015). V roce 2017 bude režírovat v pražském Národním divadle operu Žádný člověk, ke které společně s Lukášem Jiřičkou napsala i libreto. Žádný člověk pojednává o osudu sochaře Otakara Švece a jeho posledního díla - Stalinova pomníku na Letné. Opera zároveň tématicky souvisí s jejím disertačním projektem, který se věnuje otázce ikonoklasmu jako divadelní strategie.
Lukáš Brychta Zabývá se vybranými směry v současném divadelním umění (tj. po roce 1989) a teoreticky zkoumané principy uplatňuje ve své praktické tvorbě. Vystudoval teorii a kritiku (DAMU), kde pokračuje v doktorském studiu se zaměřením na herní (game) aspekty v divadelním umění posledních let, a to především z pohledu diváka. Paralelně absolvoval pilotní program Divadelní tvorba v netradičních prostorech a režie-dramaturgie alternativního divadla (KALD DAMU), na což navazuje magisterským studiem režie tamtéž. V poslední době se věnuje převážně fenoménu tzv. imerzivního divadla.
Marcela Magdová Pochází z Prahy. Vystudovala divadelní vědu a historii na FF UK (diplomová práce: Obraz šlechty v oficiální dramatice 2. poloviny 19. století). Doktorandské studium na DAMU zahájila v akademickém roce 2012/2013, pod vedením prof. Jana Vedrala se věnuje podobám současného ruského divadla. Z ruského jazyka taky překládá současné divadelní hry. Spolupracuje coby externí přispěvatel s Divadelními novinami a dalšími médii. Jako dramaturg působí v umělecké skupině OLDstars a jako pedagog na VOŠ herecké. Má slabost pro Rakousko – Uherskou monarchii a příslušníky modré krve.
Patrick Fridrichovský Vystudoval Státní konzervatoř v Praze a Divadelní vědu na FF UK, účinkoval ve známých muzikálových inscenacích jako např. Jesus Christ Superstar, či Les Misérables. Dnes se ale divadlu věnuje především jako dramaturg. V hledáčku jeho zájmů se nachází řada oblastí světového hudebního divadla, od nepříliš známé historie muzikálové scény ve Francii, přes megamuzikálový londýnský West End až po současné představitele nové generace tvůrců amerického muzikálu. Slovo “muzikál“ vnímá v mnoha širších souvislostech, především ale pátrá po jeho stopách na cestě od zábavnosti k svébytnému dramatickému umění. Je autorem odborných i popularizačních článků, uveřejnil řadu rozhovorů s významnými osobnostmi světového muzikálu. Podílel na vysílání publicisticko-hudebních pořadů Muzikál Expres a Hudební globus pro ČRo 2. Jako dramaturg spolupracoval či spolupracuje s předními českými scénami hudebního divadla jako např. DJKT Plzeň, MD Brno, HDK Praha a NDM Ostrava. Podílel se rovněž na činoherních inscenacích Divadla na Fidlovačce a Divadla na Vinohradech. V současnosti je uměleckým šéfem souboru opereta/muzikál NDM Ostrava.
Viktorie Schmoranzová K postgraduálnímu studiu na Katedře teorie a kritiky mě přivedla potřeba rozšířit si divadelní rozhledy, získat větší kontext a neustálé popichování mé rodiny. Původně jsem vystudovala Katedru produkce na DAMU. Svému oboru jsem zůstala věrná i v praxi. Již řadu let působím jako nezávislý, divadelní produkční pro různá divadelní tělesa a instituce. Vzhledem k neukotvené pozici produkčního /producenta v českém divadelním prostředí jsem se začala víc zajímat o osudy přelomových divadelních principálů a ředitelů z historie mého oboru. Doubravka Svobodová a rodinná historie mě zavedla na přelom 19. a 20. století, kdy se konstituovala pražská divadelní síť a významné divadelní osobnosti řídila divadla v čase obrovských politických, ekonomických a sociální změn. Po Gustavu Schmoranzovi, který byl tématem mé bakalářské a diplomové práce, jsem si jako téma své dizertace vybrala komplikovaného divadelního nadšence, nakladatele, dramatika a ředitele Václava Štecha.