Divadelní fakulta AMU v Praze

stripe1stripe2stripe3stripe4stripe5stripe6

Zápis ze dne 2. března 2016

Místo: Divadelní fakulta AMU v Praze, Karlova 26, Praha 1, zasedací místnost S202 a Hallerův sál

Datum, čas: 2. 3. 2016, od 15:00 hod.

Program jednání UR DAMU:

  1. Schválení programu zasedání UR DAMU
  2. Projednání návrhu na změnu složení zkušebních komisí pro státní bakalářské a magisterské zkoušky na katedře alternativního a loutkového divadla
  3. Informace o zastaveném habilitačním řízení MgA. Aleny Špačkové
  4. Schválení komise k řízení o řízení ke jmenování profesorem doc. MgA. Zbyňka Srby, Ph.D.
  5. Různé
  6. Habilitační řízení PhDr. Zuzany Augustové, Ph.D.

Přítomni: dle prezenční listiny

Děkanka DAMU jako předsedkyně UR DAMU na úvod přivítala nové členy UR: prof. Emílii Vášáryovou a doc. Karla Františka Tománka.

Děkanka D. Svobodová dále vyzdvihla hodnocení nejlepších vysokých škol v Česku, zveřejněné v časopisu Týden, kdy VŠ byly posuzovány podle několika kritérií (počet přihlášených vs. počet přijatých, počet zapsaných studentů, počet studentů na 1 pedagoga, vědecké kritérium [výsledky z RIV…], úspěšnost akreditačního řízení). DAMU jako fakulta skončila na prvním místě mezi uměleckými vysokými školami a jako druhá mezi všemi fakultami, což je vynikající výsledek.

1. Schválení programu zasedání UR DAMU

Kontrola usnášeníschopnosti UR:

Počet členů UR = 23

Počet přítomných členů = 19

Nadpoloviční většina přítomných členů = 10 (UR je usnášeníschopná)

Skrutátoři: Štveráková, Provazník

Hlasování:

Pro              19

Proti             0

Zdržel se      0

Závěr: UR DAMU schválila program tohoto zasedání.

2. Projednání návrhu na změnu složení zkušebních komisí pro státní bakalářské a magisterské zkoušky na katedře alternativního a loutkového divadla 

J. Provazník přednesl návrhy na změny členů zkušebních komisí pro státní zkoušky:

na katedře alternativního a loutkového divadla:

  • pro bakalářské zkoušky: MgA. Jiří Havelka, Ph.D. (předseda), MgA. Jiří Adámek, Ph.D. (zástupce předsedy), prof. Jaroslav Etlík, doc. Pavel Kalfus, Ing. MgA. Branislav Mazúch, MgA. Vladimír Novák, Ph.D., MgA. Robert Smolík (s funkcí tajemníka), Mgr. Zdeněk Tichý, Jan Klos, prof. PhDr. Jana Pilátová, MgA. Vít Neznal (nově navržen), MgA. Kristýna Täubelová, Ph.D. (nově navržena)
  • pro magisterské zkoušky: prof. Karel Makonj (předseda), doc. Karel František Tománek (nově zástupce předsedy), doc. PhDr. Jan Dvořák, prof. Miloslav Klíma, doc. Miroslav Krobot, Mgr. Marta Ljubková, Mgr. Nina Malíková (s funkcí tajemníka), prof. Petr Matásek, Radoslava Schmelzová, MgA. Andrea Králová (nově navržena), prof. Jiří Barta, prof. Jiří Kubíček

Kontrola usnášeníschopnosti UR:

Počet členů UR = 23

Počet přítomných členů = 19

Nadpoloviční většina přítomných členů = 10 (UR je usnášeníschopná)

Skrutátoři: Štveráková, Provazník

Hlasování:

Pro              18

Proti             0

Zdržel se       1

Závěr: UR DAMU schválila všechny předložené návrhy na nové složení uvedených zkušebních komisí pro státní zkoušky na katedře alternativního a loutkového divadla.

3. Informace o zastaveném habilitačním řízení MgA. Aleny Špačkové

Proděkan J. Provazník informoval o habilitačním řízení MgA. Špačkové, která předložila práci 7. 9. 2015. Podle § 75 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, byla zveřejněna informace o zahájení habilitačního řízení (7. 9. 2015) a byla odeslána na rektorát pro MŠMT.

Na zasedání UR dne 4. 11. 2015 bylo schváleno složení habilitační komise: prof. Jan Císař (předseda) – DAMU, MgA. Ivana Vostárková – DAMU, prof. Silva Macková – JAMU,

prof. Zoja Mikotová – JAMU, PhDr. František Zborník - nezávislý odborník. Oponentské posudky vypracovali: doc. PhDr. Josef Dohnal, CSc., Filozofická fakulta MU Brno, Mgr. Jarmila Hrabalová, Ph.D., Divadelní fakulta JAMU Brno, Mgr. Regina Szymiková, DAMU.

Habilitační komise se sešla 2. února 2016 s tímto výsledkem: „Komise se seznámila se stanovisky oponentů a konstatovala, že všechny posudky doporučují předloženou práci k habilitačnímu řízení, ale s poměrně závažnými výhradami. Nad habilitační prací proběhla obsáhlá diskuse, ve které byly formulovány zásadní výhrady. Podle habilitační komise předložená práce souvisí jen marginálně s divadelní tvorbou a je zaměřena zcela jiným směrem; nanejvýše je jakýmsi metodologickým manuálem o základních principech výuky rétoriky. V tajném hlasování habilitační komise rozhodla, že umělecké radě DAMU v Praze nedoporučuje jmenování MgA. Aleny Špačkové docentem v oboru Dramatická umění se zaměřením herectví činoherního divadla a na základě předložené habilitační práce v souladu se zákonem o vysokých školách č. 111/1998 Sb. § 72, odst. 8) doporučuje habilitační řízení zastavit.“

Hlasování habilitační komise: 2 kladné hlasy, 1 záporný, 2 se zdrželi hlasování (podle zákona: nezíská-li návrh na jmenování většinu hlasů, platí, že komise doporučuje řízení zastavit). Předseda habilitační komise prof. Císař neprodleně oznámil děkance DAMU výsledek hlasování. Děkanka jako předsedkyně UR požádala uměleckou radu DAMU o hlasování per rollam, zda má habilitační řízení pokračovat, nebo má být zastaveno.

Doc. Provazník seznámil členy UR DAMU na jejím jednání dne 2. 3. 2016 s výsledky hlasování této umělecké rady per rollam: pro zastavení řízení se vyslovilo 16 členů, proti zastavení 2 členové, 3 členové se zdrželi, 2 členové se nevyjádřili. UR DAMU tak rozhodla o zastavení habilitačního řízení MgA. Aleny Špačkové.

4. Schválení komise k řízení o řízení ke jmenování profesorem doc. MgA. Zbyňka Srba, Ph.D.

Děkanka DAMU na úvod potvrdila, že všechny náležitosti k zahájení profesorského řízení před UR DAMU jsou v pořádku. Doc. Srba odevzdal všechny potřebné materiály a dokumenty. Kromě toho jsou zde tři kladná doporučení od prof. Cejpka, prof. Klímy a od prof. Kovalčuka. Děkanka sama také doporučuje návrh na zahájení profesorského řízení doc. Srby před UR DAMU.

Prof. Klíma na žádost děkanky DAMU představil svoje doporučení a seznámil tím UR DAMU s dosavadním profesním působením doc. Srby.

Proděkan J. Provazník následně představilnávrh komise k profesorskému řízení doc. MgA. Zbyňka Srby, PhD., v následujícím složení:

prof. PhDr. Jan Císař, CSc., DAMU (předseda komise)

prof. PhDr. Václav Cejpek, DIFA JAMU, Brno

prof. MgA. Ľubomír Vajdička, VŠMU, Bratislava

MgA. art. Peter Mikulík, VŠMU, Bratislava (režisér, emeritní ředitel činohry Slovenského národního divadla Bratislava)

Prof. PhDr. Tatjana Lazorčáková, Ph.D., FF UP Olomouc

Všichni uvedení vyjádřili souhlas se členstvím v komisi.

Kontrola usnášeníschopnosti UR:

Počet členů UR = 23      

Počet přítomných členů = 19

Nadpoloviční většina všech členů = 10 (UR je usnášeníschopná).

Skrutátoři: Štveráková, Provazník

Hlasování:

Pro              18

Proti            0

Zdržel se     1

Závěr: UR DAMU schválila navržené složení komise k řízení o řízení ke jmenování profesorem doc. MgA. Zbyňka Srby, PhD.

5. Různé:

Děkanka oznámila, že nebude potřeba, aby se UR DAMU scházela v červnu. V této chvíli není aktuálně žádný nový zájemce o řízení, protobude další UR DAMU svolána v listopadu t. r.(2. 11. 2016), kde proběhne profesorské řízení doc. Srby. Pokud by bylo do té doby potřeba projednat nějakou neodkladnou záležitost, lze případně využít možnosti elektronicky hlasovat per rollam.

Děkanka naznačila jednoho možného kandidáta na řízení před UR DAMU ze Slovenska (vzhledem k  legislativní situaci na Slovensku, kdy může žádat o habilitaci jen ten, kdo má titul Ph.D., znamenalo by to pro některé odborníky povinnost studovat dalších 5 let v doktorském studiu, což je s ohledem na jejich stávající pracovní působení složité).

Doc. Srba poděkoval za možnost ucházet se před UR DAMU o titul profesor. Současně pozval všechny přítomné na již 26. ročník festivalu Encounter, který se koná od 12. do 16. dubna 2016 v Brně na JAMU, a stručně představil program festivalu.

6.   Habilitační řízení PhDr. Zuzany Augustové, Ph.D.

Obor: Dramatická umění se zaměřením teorie a kritika

Habilitační práce: Poválečná rakouská experimentální divadelní tvorba

Habilitační přednáška: Problematika překladu divadelních textů T. Bernharda, E. Jandla a E. Jelinek

Habilitační komise: prof. Mgr. Jaroslav Etlík (KTK DAMU), doc. Daniela Jobertová (KTK DAMU), prof. PhDr. Milan Tvrdík, CSc. (Ústav germánských studií FF UK), prof. PhDr. Margita Havlíčková (katedra divadelních studií FF MU), Mgr. Martin Pšenička, Ph.D. (katedra divadelní vědy FF UK)

Oponenti: prof. Daria Ullrichová (KČD DAMU), doc. Mgr. Renata Cornejo, Ph.D. (katedra germanistiky FF UJEP), prof. Václav Cejpek (JAMU)

Habilitační komise: Prof. Etlík jako její předseda představil všechny její členy a shrnul jednání a závěry této komise. Ta projednala všechny materiály předložené doktorkou Augustovou, její dlouholetou profesní činnost a také všechny oponentské posudky. Komise konstatovala, že PhDr. Z. Augustová odevzdala a splnila všechny náležitosti nezbytné k habilitačnímu řízení. Komise konstatovala, že všechny posudky hodnotí práci kladně, PhDr. Z. Augustová svou kvalitou splňuje všechny předpoklady k získání titulu docent. Prof. Etlík stručně představil dlouholetou profesní dráhu PhDr. Augustové (ocenění získané v roce 2013 v Rakousku za odborné překlady, působení jak na DAMU, tak na FF UK atd.). Komise vyslovila jednomyslný souhlas s jejím připuštěním k habilitačnímu řízení před UR DAMU a její jmenování docentkou.

Vyjádření oponentů:

a)          Prof. Daria Ullrichová zhodnotila habilitační práci Z. Augustové kladně, je obsáhlá a prof. Ullrichová ji považuje za odborně fundovanou. Každá ze čtyř svým rozsahem vyvážených kapitol by obstála i jako samostatná habilitační práce. Ve svém hodnocení okomentovala jednotlivé kapitoly. První se věnuje rozhodujícím historickým souvislostem, nejen kulturnímu klimatu v Rakousku po skončení války a jeho proměnám v průběhu dalších desetiletí. Oblast kultury se ihned po válce stává politikem a státem je programově podporována kultura navazující na tradici, experimentální tvorba se tak dostává do opozice. Z. Augustová se v práci věnuje tématu nacistické minulosti, a jak k ní přistupuje ať už státní doktrína, či umělecká obec. S tím souvisí další témata, která se v práci Z. Augustové postupně objevují (agrese, násilí, xenofobie, završující téma smrti…). V první kapitole nejsou opomenuty klíčové prvky rakouské kultury (Burgtheater a malé scény, estetika drastiky a šoku a Volkstuck, Forum Stadtpark kontra oficiální kulturní politika, Pen-club a opozice). Z. Augustová sleduje v práci otázky kritiky nacismu a postoje sjednocující neoficiální kulturní scénu poválečného období (v tvorbě P. Handkeho, T. Bernharda,..).

Druhou kapitolu věnuje Z. Augustová vzniku alternativní umělecké scény v 50. letech a sdružení Wiener Gruppe. Podle prof. Ullrichové by stálo za to tuto část vydat i jako samostatná skripta. Jde o oblast v naší teatrologické literatuře dosud nezpracovanou, navíc tato práce přesvědčivě dokládá, že i alternativní tvorba má svou tradici, své dějiny. Prof. Ullrichová krátce připomněla ideová východiska Vídeňské skupiny, předměty jejího zájmu a společné provokující akce (zejména dva kabarety a způsob nakládání s publikem použitý v těchto kabaretech). Z. Augustová analyzuje některá díla K. Bayera, O. Wienera, O. Ruhma a duchovního otce Vídeňské skupiny H. C. Artmanna. Téma holocaustu a masového zabíjení v nacistických táborech ozřejmuje koncept celé habilitační práce, stává se kritériem výběru i základním kontextem, podmiňujícím interpretaci směrů tvorby i jednotlivých děl.  

Ve třetí kapitole se Z. Augustová věnuje tvorbě E. Jandla, jeho kritice nacismu spolu s kritikou kulturní tradice, jeho odporu ke klasické umělecké tradici, jeho experimentování. Z. Augustová představuje Jandla ve své práci mj. jako pozoruhodného básníka a divadelního autora a v práci se zabývá jeho hrami Fünf Mann Menschen nebo chroptění mony lisy. Zejména v této kapitole, věnované Jandlovi, prof. Ullrichová pozitivně hodnotí interpretační citlivost Z. Augustové a podle ní lze mnohé pasáže práce pokládat za vzorovou příručku praktikované interpretace.

Poslední kapitolu habilitační práce věnovala Z. Augustová vybraným divadelním textům E. Jelinekové, což považuje prof. Ullrichová za velmi logické z hlediska konceptu celé práce, byť se jedná o hojně zpracovávané téma /autorku (na rozdíl od předchozích kapitol, které mají jednoznačně objevný charakter). Především na obsáhlém díle E. Jelinekové lze doložit kontinuitu témat od poválečných let po současnost; její texty analyzuje Z. Augustová z nové, důsledně pojaté perspektivy, sleduje témata násilí, agrese, xenofobie a smrti. Výběrem E. Jelinekové a zařazením do habilitační práce Z. Augustová dovršuje linii autorů, jejichž experimentování mj. vyjadřuje rozhodnutí stát se nepohodlnými.

Na závěr svého hodnocení se prof. Ullrichová krátce zamyslela nad rakouskou kulturou a evropskou kulturou obecně, zmínila výraznou osobnost rakouského dramatického umění, filmového režiséra M. Hanekeho, jež se věnuje stejným tématům jako autoři analyzovaní v práci Z. Augustové, zjevně pronásledovaný stejnými tématy, byť za experimentálního autora považován není.

Habilitační práci Zuzany Augustové pokládá prof. Ullrichová za poučenou, poučnou a inspirativní a vřele ji doporučila k přijetí.  

b)          Doc. Mgr. Renata Cornejo, Ph.D., ohodnotila předloženou práci dr. Augustové jako významný příspěvek a vědecký přínos ve zkoumané oblasti rakouské poválečné experimentální dramatické tvorby. Poukázala na to, že dosud nebyla tato oblast komplexně/systematicky zpracována. Ani dr. Augustová si neklade tento obtížně dosažitelný cíl, ale volí cestu představení tvorby vybraných autorů počínaje 50. lety 20. století. Z. Augustová dle doc. Cornejo vybrala stěžejní autory (Vídeňská skupina, E. Jandl, E. Jelineková). Společným jmenovatelem pro volbu těchto autorů a uchopení jejich textů se stala jednak jejich experimentální poetika, jednak kritika nacismu, resp. fašistoidních projevů násilí a xenofobie v poválečné rakouské společnosti. Pro náhled na jednotlivé texty lze volbu uvedených autorů považovat bezesporu za reprezentativní, vetší pozornost by si zasloužila i tvorba P. Turriniho nebo W. Schwaba.

Doc. Cornejo stručně připomněla obsah 1. kapitoly, kde se dr. Augustová věnuje dobovému společenskému, kulturně-politickému a uměleckému kontextu poválečného období. Tuto kapitolu považuje doc. Cornejo za nezbytnou pro pochopení specifické role experimentální tvorby v rakouském kontextu, kdy umělecký protest de facto supluje absenci celospolečenské diskuse a politického protestu. Také další tři kapitoly, věnované jazykovým experimentům tzv. Vídeňské skupiny a tvorbě E. Jandla a E. Jelinekové, považuje oponentka za velmi zdařilé. Přestože kandidátka preferovala formu prezentace jednotlivých autorů, dokázala konkrétní tendence a jejich vzájemné prolínání funkčně do textu integrovat a poukázat na vzájemné souvislosti. Také předložila přesvědčivé analýzy vybraných děl, vč. zasazení do celkové tvorby autora a zohlednění jeho uměleckého růstu a tvůrčích zlomů.

Doc. Cornejo uvedla několik dílčích připomínek spíše doplňujícího charakteru (vhodnost zmínit v práci drama Burgtheater či v kapitole 4 hlouběji rozebrat drama E. Jelinekové Rechnitz – Der Würgeengel) a vznesla na habilitantku několik dotazů (v čem konkrétně vidí Z. Augustová nejdůležitější rozdíly a naopak i společné rysy v tvorbě Vídeňské skupiny, E. Jandla a E. Jelinekové…). Jako jediný zásadnější nedostatek práce vidí doc. Cornejo v její vnitřní nestrukturovanosti, která v rámci jednolitých kapitol staví všechny podkapitoly na stejnou úroveň a ztěžuje tak částečně orientaci v jinak velmi čtivé práci. Přes tento formální nedostatek považuje doc. Cornejo předloženou práci jednoznačně za velmi významný vědecký počin a důležitý příspěvek k experimentální dramatické tvorbě rakouských autorů. Práci proto doporučila k obhajobě, a dokonce po zapracování dílčích úprav (doplnění vnitřní struktury, seznamu sekundární literatury v českém jazyce, rejstříku…) k vydání v knižní podobě, neboť práce významně vyplňuje mezeru na poli sekundární literatury k rakouské poválečné dramatické tvorbě.

c)          Prof. Václav Cejpek (z důvodu nemoci a nepřítomnosti oponenta posudek prezentovala v zastoupení děkanka D. Svobodová):

Prof. V. Cejpek hodnotí práci Z. Augustové jako originálně koncipovanou a široce založenou publikaci na dané téma. Jako náročné vidí obsáhnutí tak dlouhého období – poloviny století – a kladně hodnotí osobitou kombinaci více metodických přístupů v jednotlivých kapitolách. Z hlediska uvedených čtyř kapitol práce není dodrženo chronologické hledisko (1. kapitola – kontext, poválečná situace, 2. kapitola – Vídeňská skupina 50.–70. léta, 3. kapitola – Jandl 50.–70. léta, E. Jelineková 70. léta až přelom století), ani stejnorodý způsob charakteristiky jednotlivých období. Tato „těkající“ metoda plní svůj účel a z hlediska informačního je šťastně zvolená. Z. Augustová pracovala úmyslně různými způsoby a záměrně ponechala stranou tradičnější přístupy. Prof. V. Cejpek ocenil, jakým způsobem v prvních dvou kapitolách, pojatých široce a zmiňujících vybrané autory spíše marginálně, dokázala Z. Augustová na tvorbě uvedených autorů poukázat na určité specifické formální znaky a důležitá témata, která díla nesou. Naopak v 3. a 4. kapitole, kde se věnuje vždy jedné konkrétní osobnosti, volí Z. Augustová jiný přístup. Zkoumá tematické vazby a formální postupy na dílčím materiálu, vybraných dílech. Volba obou osobností rakouské poválečné dramatické tvorby (E. Jandla a E. Jelinekové) je dle prof. V. Cejpka klíčová i z hlediska celkové výpovědi a obrazu dané práce. Volba byla obtížná, nabídka osobností je veliká, ale Z. Augustové se povedla, je projevem její kreativity a tvůrčí svobody, neboť tímto výběrem Z. Augustová sděluje, co považuje za důležité.

Práce Z. Augustové obsahuje obrovské množství informaci, které jsou však i přes měnící se postupy, zaměření práce a rozsáhlost tématu podávány přehledně, nedogmaticky a účelně tak, aby byla zachycena podstata popisovaného jevu. Prof. Cejpek považuje proměnlivou a fragmentární metodu charakterizace experimentální dramatické tvorby za výborně zvolený nástroj, který Z. Augustová použila. Zvolenou metodu považuje oponent za kreativní, přínosnou a úzce spjatou s tématem. Vytváří plastický obraz jednotlivých jevů a vývojových trendů. Prof. Cejpek doporučil, aby práce Z. Augustové byla přijata a habilitační řízení pokračovalo před UR DAMU.      

Přednáška PhDr. Augustové:

Z. Augustová poděkovala za všechny posudky a hned v úvodu reagovala na věcné připomínky doc. R. Cornejo. Souhlasí s tím, že je potřeba strukturu práce dopilovat. Také sama nechápe, jak ji mohly z první kapitoly vypadnout taková jména, jako Ingeborg Bachmann a Ilse Aichinigerová. Je pravda, že se měla v jelinekovské kapitole věnovat i dramatu Rechnitz, jež mělo premiéru v roce 2008 a které se výrazně dotýká i tématu holokaustu. Habilitantka sama uvedla, že se asi zalekla rozsáhlosti tohoto historického tématu, aby práce příliš nenabobtnala. W. Schwab by také do práce patřil, ovšem pracuje s tolika tématy, je to také téma na samostatnou práci (kromě toho Z. Augustová uvedla, že aktuálně se tomuto nyní věnuje její diplomantka). Práce se v průběhu jejího zpracovávání sama vyvíjela, např. část o Vídeňské skupině velmi narostla. Bod zlomu nastal v 2013 během jejího stipendijního pobytu ve Vídni, kdy vykrystalizovalo přesvědčení věnovat se jen vybraným tématům a aspektům. Na závěr svých reakcí na připomínky oponentů se Z. Augustová krátce vyjádřila ke shodným znakům a rozdílům v rámci Vídeňské skupiny, E. Jandla a E. Jelinek.

Co se týče vlastní práce, resp. přednášky, Z. Augustová texty rakouských autorů sama překládá. Poukázala na důležitý aspekt, a to ten, že při překládání současných rakouských autorů překládáme v podstatě do stejného historického a kulturního kontextu. I přes dlouhé období nacismu a následně železné opony, kdy se vinou izolace vzájemná kulturní výměna omezila a kulturní vývoj v obou zemích se rozešel, máme stejný historický a kulturní kontext automaticky v sobě a při překladu často není potřeba hledat nějaké analogie z českého prostředí. Bezprostředně rakouskému kontextu rozumíme. Tato banální zjištění možná nejsou tak samozřejmá. Ale automaticky z nich Z. Augustová vychází.  Uvědomila si to právě během stipendijního pobytu ve Vídni, přičemž zjistila, že Rakušané vůbec nevnímají toto naše příbuzenství, spíše jsme pro ně jenom sousedé.

Poté se Z. Augustová ve své přednášce věnovala otázce překladu divadelních textů T. Bernharda, konkrétně hře Ritter, Dene, Voss. Vyslovila tezi, že důležitější v této hře je to, co se tam neříká, než to, co se tam říká. Otázka je, jak se překládá to, co se ve hře neříká, vlastně se to předkládá tím, co se ve hře říká. Esteticky vyšší rovina poukazuje na tu kulturu, do které jsme se ještě někteří narodili. Při překladu je nutné zvažovat každou slabiku, každé slovo, aby text neztratil svůj specifický rytmus. Autor používá předměty, zvyky a rituály postav jako kulisu, okolní prostředí, v němž mezi jednotlivými složkami vznikají vzájemné konstelace, vzniká dialog, vytváří se prostor díla, ve kterém existuje i to, co se v díle neříká.

U T. Bernharda lze hovořit takřka o próze ve verších. Problémem z hlediska překladu je stavba věty v bernhardovských dílech. Němčina má pevný větný rámec. T. Bernhard navíc často používá v přísudku namísto kompletního slovesného tvaru na konci věty pouze příčestí minulé, infinitiv nebo pasivní tvar bez slovesa pomocného a tím text výrazně oprošťuje a rytmizuje. Otázkou je, zda má překládající tento rytmus, a tedy i nečeskou stavbu věty zachovat, nebo se má snažit větnou stavbu počeštit, ale tím narušit specifickou stylizaci bernhardovského divadelního textu, tedy zrušit zmiňovaný veršový charakter a rytmus. Z. Augustová se také zamýšlela nad tím, zda by dnes přeložila tuto hru jinak, a uvědomila si, že by ji to dnes nutilo více počešťovat. S tím souvisí otázka vývoje překladatelské poetiky, lze-li o něčem takovém mluvit. Habilitantka se domnívá, že ano, i překladatelské cítění se vyvíjí. Při překladu T. Bernharda je důležité dodržovat rytmičnost a apodiktický tón. Obsahově dochází v jeho textech často k bleskovým přeskokům a střihům bez přímého významového spojení mezi nimi či propojení významovým kontextem. Některé repliky se podobají spíše jakýmsi „existenciálním výkřikům“. Přesto je v překladu nutno tento metaforický a současně maximálně koncentrovaný výraz spolu s existenciální dimenzí těchto pasáží zachovat. Z. Augustová se také zamýšlela nad tím, zda si může dovolit překladatel jakési překladatelské libůstky, když pro ně není úplně důvod. Na závěr této části přednášky, která se vztahovala k T. Bernhardovi, Z. Augustová přečetla krátkou ukázku „existenciálních výkřiků“ z vlastního překladu hry Ritter, Dene, Voss, kde se mj. objevuje i její vlastní překladatelský výraz „krkobol“.

Naopak poetika E. Jandla je hodně jiná. E. Jandl psal experimentální rozhlasové hry a podílel se na vytvoření žánru nové rozhlasové hry v Německu. Divadelní texty psal jen mezi roky 1966 a 1979. V textech zkoumá E, Jandl možnosti jazyka, řeči, hraje si se slovy, slabikami, písmeny, zvuky, jeho postavy se vyjadřují silně stylizovaně, zčásti „pokleslou“, až nesrozumitelnou řečí. Překládající musí u E. Jandla dbát na to, aby byl jazyk překladu stejně koncentrovaný a minimalistický jako jazyk originálu.

Co se týče překladu Jandlovy hry Humanisti, je tu opět výhodou bezprostřední porozumění kulturnímu a historickému kontextu (zkušenost s nacismem), který se do textu promítá, i když zkušenost z protektorátu v Čechách byla jiná než ta rakouská nacistická. Z toho plyne i rozdílný postoj obou národů k nacistickému Německu a rozdílná podoba poválečné i dnešní reflexe. Současně ale je podstatné i to, že nejen rakouská, ale i naše společnost se bojí tyto motivy nějak reflektovat, reflexe chybí nebo je okrajová. Jandlova hra Humanisti se hrála jen jedenáctkrát.

Z hlediska překladatelského přístupu je důležité najít rovnováhu mezi tím zachovat dané rakouské motivy a konotace a určitým způsobem je adaptovat v českém prostředí. Z. Augustová při překladu dodržovala jazykovou stylizaci textu s ohledem na dobu vzniku textů, kontext E. Jandla v době jejich psaní. Pro překládání z němčiny platí, že v němčině lze stokrát opakovat jedno a totéž, v češtině to tak ovšem nejde. Překlad důsledně dodržuje vyjadřování infinitivy sloves až asi na dvě místa v parafrázi Goethovy básně, tj. tam, kde by neustále identické opakování působilo v češtině mechanicky, otrocky. V českém současném ani poválečném historickém kontextu ani při reflexi válečného/poválečného období nerezonuje téma „posvátnosti“ rodné řeči tak jako v Německu a Rakousku. Proto bylo potřeba alespoň zlomkovitě najít analogie z doby, kdy měly české národní motivy v českém kulturním a historickém kontextu podobnou symbolickou hodnotu, tedy z doby národního obrození (narážky na Tylova slova české hymny).

Jandlovy texty v sobě nesou také kritiku patriarchální společnosti v Německu, a to tím, jak psal vlastní texty (používání koncovky –en typické pro akuzativ singuláru u maskulin). I v překladech Z. Augustová důsledně až na výjimky zachovávala daný mužský rod
(-en). Slepá poslušnost vůči nadřazené „otcovské“ autoritě usnadnila podle Z. Augustové přijetí nacismu v Rakousku.

Na závěr své přednášky Z. Augustová uvedla krátkou ukázku z textu Humanisti od E. Jandla.

Diskuse:

J. Provazník: Jakým způsobem přijímají studenti na DAMU a FF tuto „exkluzivní“ dramatiku? Spíše jako zajímavost nebo jiným způsobem?

Z. Augustová: Např. na FF UK brali studenti toto téma/oblast velmi dobře, pokoušeli se dokonce i o vlastní překlady. Této problematice byly věnovány semináře v poslední době i v Brně na divadelní vědě a setkaly se zájmem studentů. E. Jelinek je u nás dlouhodobě reflektována, vzniká řada diplomových prací (např. na FF UJEP).

Prof. Tvrdík připojil několik poznámek k aktuálnímu vnímání této problematiky. Na úrovni magisterského studia zájem spíše polevuje, studenti bakalářského studia píší o rakouské dramatice více, i když trochu zvláštním způsobem. Poznamenal, že dnes je módní - vedle jiných minoritních literatur – spíše švýcarská literatura. Poukázal na zajímavou skutečnost v rakousko-českých vztazích – dokážeme stejně reflektovat to, co zůstává nevyřčené,  v tom si rozumíme.

D. Svobodová: Pohybujeme se na půdě dramatu a textu – do jaké míry do Vaší práce vstupuje divadlo a práce praktická, praktické divadlo, inscenační týmy atd. Zjišťovala jste také ve své praxi, zda se aspekt praktického divadla promítal i v tvorbě zkoumaných autorů?

Z. Augustová: U E. Jelinek je vliv „praktického divadla“ silný, ten je obecně větší, silnější v německé jazykové oblasti. E. Jelinek často věnuje své texty konkrétním režisérům, aby je realizovali. Z hlediska vlastní odborné práce/překladů Z. Augustová nepřekládala texty primárně pro divadlo, nicméně spolupracovala s řadou režisérů, přičemž v rámci spolupráce se snažila zachovat v odpovídající míře poetiku textů a vyvažovat tak snahu režisérů spíše texty oklešťovat.

Skrutátoři:  Štveráková, Provazník

Kontrola usnášeníschopnosti UR:

Počet členů UR: 23                          

Počet přítomných členů: 19                       

Nadpoloviční většina všech členů: 12 (UR je usnášeníschopná)

Hlasování:

Pro              15              

Proti            1      

Zdržel se     3

Závěr: UR DAMU se usnesla navrhnout rektorovi AMU návrh na jmenování PhDr. Zuzany Augustové, PhD. docentkou v oboru Dramatická umění se zaměřením teorie a kritika.

Zapsala: Ing. Iva Štveráková                 

Schválili:

děkanka Mgr. MgA. Doubravka Svobodová v. r.

proděkan doc. Jaroslav Provazník v. r.