Divadelní fakulta AMU v Praze

stripe1stripe2stripe3stripe4stripe5stripe6

Josef Krofta 30. 3. 1943-18. 3. 2015

(nekrolog od prof. Miloslava Klímy)

*  30. března 1943

†  18. března 2015

režisér, autor, pedagog, umělecký šéf, výrazný a obdivovaný talent, inspirátor neklidu v každých stojatých vodách, vůdčí osobnost nejen českého ale i světového divadla, jmenovitě v oblasti tradičně nazývané loutkové divadlo.

Narozen 30. března 1943 v Uherském Hradišti, v letech 1962-66 studoval na divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze, kde ho ovlivnil jak činoherní režisér František Štěpánek, tak zakladatel loutkářské katedry Erik Kolár a Emil Radok. Krátce působil ve studiu Československého rozhlasu v Českých Budějovicích a tam také přijal angažmá v Malém divadle (1968-71). Na výzvu tehdejšího ředitele divadla DRAK Jana Dvořáka přešel do Hradce Králové v roce 1971, aby v novátorské linii tohoto divadla nejen pokračoval, ale pomohl mu postupně vybudovat světovou slávu a ohlas. Vytvořil vzácně soudržný a inspirující tým s Petrem Matáskem, Jiřím Vyšohlídem a celým souborem divadla. Spolupracoval či hostoval v řadě českých divadel, například v Divadle Spejbla a Hurvínka, Krajském bábkovém divadle v Banské Bystrici, divadle Alfa v Plzni, Naivním divadle v Liberci, ve Studiu Beseda DVÚ v Hradci Králové i jinde a režíroval na řadě světových scén v zahraničí (Polsko, Finsko, Austrálie, Dánsko, Norsko, Francie, Izrael, Japonsko aj.). Výčet jeho inscenací, které se staly pro vývoj jedné z linií českého divadla zásadní a mnohdy rozhodující je nesmírně bohatý, inspirující a mluví dodnes sám za sebe. Jsou to především inscenace Princezna s ozvěnou, Kytice, Jak se Petruška ženil, Enšpígl, Popelka, Jánošík, Máj, Šípková Růženka, Unikum - Dnes naposled, O Sněhurce, …na Candida, Zlatovláska, Pastýřka putující k dubnu, Sen noci svatojánské, Píseň života, Prodaná nevěsta, Královna Dagmar, Pinocchio, Babylonská věž, Mor na ty vaše rody, Jak si hrají tatínkové a další…

Zásadním způsobem ovlivnil proměnu loutkářské katedry DAMU po listopadu 1989 na katedru alternativního a loutkového divadla, přičemž do pedagogického procesu vnesl jednak své zkušenosti a zkušenosti souputníků, kteří obdobně jako Josef Krofta otevírali další možnosti vývoje divadla, a jednak otevřel studijní proces impulsům alternativních výbojů ze světa, jejichž konkrétní poznávání se revolucí otevřelo. Působil také jako zahraniční proděkan fakulty. Řada dnes již uznávaných mladých tvůrců se hlásí k tomu, že jsou Kroftovi žáci.

Prosadil se též jako filmový režisér (O statečném Vladislavovi a věrné Elišce, Jak to bylo, dědečku)  a režisér televizních záznamů některých vlastních inscenací.

Josef Krofta byl osobností, která svou tvorbou, fantazií, postoji a energií ovlivňovala divadelní svět a v posledních letech též svět místní samosprávy, když působil jako náměstek primátora v Hradci Králové pro kulturu a sport.

Po delší nemoci, se kterou bojoval vytrvale a s nezlomnou nadějí na dobrý výsledek, podlehl uprostřed své milující rodiny, ze které vždy čerpal sílu a mnohé inspirace, ve středu 18. března 2015.